O princezně, která se mohla vysvobodit jen sama

Opět jedna úplně obyčejná pohádka pro děti, tentokrát o chytré a aktivní princezně.

Byla jednou jedna princezna a ta byla velmi chytrá. Jmenovala se Jiřinka. Od malička hodně četla, zajímali ji hlavně roboti a různá montovaná pohyblivá zařízení a sama si tu a tam nějakého robůtka smontovala. Nic velkého, jen třeba robotického pejska nebo želvu.

Jiřinka žila na zámku s rodiči, kteří se právě rozhodli, že už je připravená se vdát. Jiřinka ale nechtěla. Slyšela, že muži jsou nafoukaní a myslí si, že ženy jsou hloupější a ničemu nerozumějí. Jiřinka chtěla někoho, kdo by se jí líbil a koho by si mohla vážit, ale také někoho, kdo by ocenil, co umí. No, zkrátka nechtěla si vzít žádného ňoumu a "nápadníci - ťulpasové", kteří na zámek docházeli, byli jeden hloupější než druhý. Jiřinka je zkoušela z matematiky a fyziky a žádný neprošel. Všichni s hanbou ujížděli pryč a vykřikovali, že tak přechytřelou princeznu doma nechtějí.

Král s královnou měli Jiřinčiných rozmarů za čas plné zuby a tak řekli, že příští nápadník se stane Jiřinčiným mužem, ať se děje, co se děje. Jiřinka se vyděsila a zamkla se na několik dní ve svém pokoji. Vyšla až když rodiče volali, že nápadník dorazil. Oblékla se do svátečních šatů a nerada se připojila k rodičům v přijímacím sále.

Právě když princ David z dalekého království stoupal po schodech, stalo se něco hrozného. Náhle se rozletělo okno a do místnosti vletěl strašný drak. Popadl Jiřinku do drápů a odletěl s ní pryč. Trochu to v něm cestou zavrzalo, ale to slyšel jen pozorný princ David.

V zámku zavládla panika. Všichni oplakávali princeznu a král s královnou prosili Davida, aby Jiřinku vysvobodil. Slíbili mu všechno zlato a šperky, co na zámku bylo a s princeznou se ani ženit nemusí, kdyby nechtěl. Hlavně, ať ji zachrání.

„Jen jestli je koho vysvobozovat…“ brblal si David pro sebe a vydal se na cestu. Nevěděl sice, kterým směrem se má vydat, ale zdálo se, že drak mířil nad les na sever, tak tím směrem vyrazil. Tu a tam narazil po cestě na vypadlý šroubek nebo matičku, jednou dokonce našel celý zelený plech. Vypadalo to, že drak nebyl tak úplně skutečnou pohádkovou příšerou…

Odpadlé kousky z robotického draka ho dovedly až k jeskyni. Princ dělal, že si nevšiml, jak princezna Jiřinka rychle zadupala ohýnek, u kterého se hřála, a schovala se v jeskyni. Chvíli něco šramotilo a pak vylezl drak. „Já tě sežeru!“ zapištěl trochu podivným, až ženským hlasem.

Princ zůstal v klidu a prohlížel si draka. Pak hodil na zem nalezený plech a šroubky a pravil. „Dobře, tak mě sežer, když musíš, ale nejdřív tě trochu opravím. Ten, kdo tě vyráběl, na to neměl moc času a trochu to odflákl…“

Princezna Jiřinka, schovaná za robotickým drakem skoro ztratila hlas, když zjistila, že David pochopil, že draka sestrojila sama. Sledovala, jak David šikovně přišrouboval chybějící plechy a umístil šroubky.

Kde se to asi naučil? Přemýšlela princezna. Tenhle princ asi nebude úplně hloupý, pomyslela si a zaradovala se. A ošklivý také není.

Dřív než mohla cokoliv říct, David našel na drakovi skříňku s bateriemi a všechny je odpojil. „A teď už mě asi nesežereš,“ zasmál se.  Pak draka obešel a popadl Jiřinku za ruku. „Tak tady je ta naše mazaná princezna,“ řekl a prohlížel si jí od hlavy k patě. „Tak ty ses chtěla vyhnout svatbě se mnou?“ zeptal se David. „Ani ne,“ řekla Jiřinka a zčervenala. „Já chtěla za muže chytrého prince, třeba někoho, kdo bude umět opravit robota,“ uchichlta se. „Tak pokud ti stačí ke štěstí jen tohle,“ zasmál se princ „to budeš se mnou asi spokojená. Já opravuju a montuju často a rád.“ Vzali se za ruce a vyrazili zpět do zámku.

Před branami zámku se Jiřinka zeptala: „Nemohla by ta maličkost, že jsem draka sestrojila sama a sama sebe unesla, zůstat tak trochu mezi námi? Co myslíš?“ David se zamyslel. „Takže si mám hrát na hrdinu a zachránce?“ zeptal se. „Asi to tak bude nejlepší, nechci, aby se rodiče na mě zlobili, určitě se o mě báli“ zaprosila Jiřinka. „Dobrá tedy, proč ne. Bude to naše první společné tajemství,“ usmál se David. Jiřinka se usmála také a dala mu spikleneckou pusu.

Ukázka z připravované knížky: Zajíček Zlobílek, hluchý drak, natahovací Mařenka a jiné příběhy

další ukázka: http://boehmova.blog.idnes.cz/c/129125/Jak-si-Zlobilek-nechtel-strihat-nehty.html