V příručce škrtnem prázdné věty
moc dobře dnes už doufám víš
do široka znovu otevírám naše světy
teď pustilo zlo na zem těžkou díž
chci mrakům sdělit rychle, co je jasné
bohužel často jenom mně a dřív
děkuju za to moře, beznadějně krásné
jen ukaž, kde mě slyšíš líp
mám křičet támhle nebo tam
nevím, kam položit své dlaně
mám strach,
že slova nenajdou cíl včas
že míjím terč a padnu do spárů zlé saně
nechci už zase v ústech cedit prach
jít se jen projít kolem řeky
na náplavce pak možná kávu pít
ptáci ztuhnou, vydají tklivé skřeky
ve městě, kam chceš mě jednou s sebou vzít