Zůstaň, kde jsi!

jeden takový soukromý poetický obraz o lidech, co nevydrží chvíli v klidu a pořád musí vyvolávat nějakou akci... Což je dost často kontaproduktivní. Někdy je potřeba vydržet chvíli jen tak, jak to je, i když je to těžké...

prosím, stůj ještě chvíli na místě

tohle dokážeš, vím to

už jen chvíli

zůstaň, počkej, vydrž to

nenech vítr zavát tu nejdůležitější stezku

co je posledních pár dní

proti všem těm ušlým rokům

nemlať teď hlavou o zeď

nepal krabice, nenič nás

nedělej nic zoufalého

nelep vylhané plakátky

retušovaného (ne)štěstí

nechci se dívat na tu faleš

dobře víš, co musíme a co už ne

nikam nechoď, neběhej

zůstaň u mě

přestaň s tichem, přestaň s falešným křikem

přestaň nás pořád dokola opouštět

protože máš na zádech tíhu světa

už žádné zmatky, výčitky, pocity viny

je to dobré, vím to…

držím tě pevně za ruku

to malé zvíře, v tobě teď musí růst

s každým pohledem do očí

dej mu odvahu, i když to nemá v povaze

zahrň mě odpověďmi

poděkuj, když se to má

a zeptej se na pár věcí

pusť se z klece ven

nebo ti exploduje hlava těmi zamčenými slovy

a nech mě vést

máme dobré světlo

máme čas

máme bod zlomu

máme průsečík

máme konec a začátek

máme štěstí

máme se navzájem

tak sedni si a počkej, vedle mě

a poslechni... pro jednou...

tento článek je zveřejněn mimo titulku jako soukromý