Mluvící skříňka

Po delší době na jinou notu - aneb jedna nedělní lehce veršovaná pocitovka pro všechny, co znají pocit, že tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.

Jsem mluvící skříňka

zapnutá

když po štěstí palčivý hlad míváš

přítulná lesní žínka

v běhu vypnutá

když dovnitř proudící chlad snímáš

byla jsem tvůj dráty upoutaný pták

zahozený tolikrát už do koše

utekla bych, ale nenechals mě nikdy tak

už oblékls mi kovové své galoše

baterie na tisíce voltů nabité

jen pro tebe by hlavou o zeď klidně bily

city tak někde ve hře krutě zabité

se zvolna ze mě vytratily

sedím, hořím a pak okov náhle spadne  

nechceš sic, ale náhle volná sem

nohy pevně dopadnou na tvrdou zem

to někdy prostě v žití hořce stává se…

když žena čeká, otupí a zchladne