Jak jsem o víkendu děsně řádila...

No.. víkend sama doma... bez dětí a muže... Jupí, velké těšení. Co všechno udělám, zažiju, podniknu. Koho konečně uvidím, na jakém večírku se zastavím? Jaký pocit svobody..

Přicházím z práce do prázdného bytu. Cestou domů NENAKOUPÍM, protože to normálně většinou musím a dost mě to nebaví, zastavovat v pátek po práci v Penny a táhnout tašky domů. NIC takového. Ohoho... jaký děsivý rebel jsem já...

Nevýhodou toho, když nenakoupíte je, že doma není nic moc k jídlu. Spíš NIC než MOC. No, nevadí... je to jako za mlada, co dům dal. Topinka… chřup, mňam.  

V pátek chodím na spinning, ale dneska se mi nechce, nějak mě všechno pobolívá, budu se válet. Sednu si, že jdu na to válení…. rozhlédnu se a přeskočí mi - jako většině matek - nevím, co nám to za kolečko přidali do hlavy, že tohle máme... Pokud se chcete přece správně válet, pořádně si doma nejdřív uklidíte, no ne? Je to na hlavu? TOTÁLNĚ... Takže... uklízím jako debil. Ještě prach... Ještě vyprat.... Ať můžu už, už odpočívat!

Tak, byt je hezký, jdu se válet... Nejdřív se ale umyju, ať se mi válí čistě... Pak si pustím nějaký film nebo tak.. No, je 20.30, jsem umytá, v uklizeném bytě, ležím v posteli, zapnu bednu a do 30 minut spím. Hm.... bezva PARTY, Téro, tos to rozjela, gratuluju!

Ráno se vzbudím v pět, protože tolik hodin tělo prostě spát už neumí a neusne ani za boha. Kde je můj plán se válet aspoň do osmi?

No nic, umyju si hlavu, koukám na online přenos Spartan Race na Výstavišti, kam se chystám vyrazit - (samozřejmě jen jako divák). To mě probere. Máma z dolního bytu pod námi nechápavě kroutí hlavou, proč ji v sobotu od pěti ráno DUSÁM sem a tam nad hlavou, když můžu ještě spát... No jo...

Obě kamarádky, co jsem dlouho neviděla a měly jít se mnou, píšou, že nedorazí... Nemocné děti, nepřišla chůva...

Nevadí, jdu i tak! Jak to říkala Carrie Bradshaw? Naučte se chodit sama do restaurace a do kina, to je ta pravá odvaha. Tak JO! Jdu sama na Spartan Race. Naštěstí tam mám sraz s pár dalšími lidmi, takže trágedie to snad nebude. Uklidňuju se, že být sama je největší dar, protože jak správně říká jedna z hlavních postav seriálu Zoufalé manželky – až si pořídíte děti, často se budete cítit velmi osaměle, ale bohužel už NIKDY opravdu NEBUDETE SAMA!

Spartan se podaří, potkám všechny, co potkat mám, plus další lidi, co jsem léta neviděla, a i když to zpočátku vypadá nemožně, nakonec tam vydržím celý den.

Cestou domu si koupím SUSHI (to by děti nejedly) a PAK...... dobře no... musím už na nákup.

Sice jsem měla jít večer do divadla, ale když dolezu domu, mířím rovnou do sprchy, cpu se Sushi a najednou mám na sobě ZASE noční košili. A není to ta sexy s krajkou... Zaprášený notýsek "Milenci na víkend" asi musím zase nechat zavřený... (Sakra, stárnu!)

Usínám asi ve 22.30 s knížkou o Spartan race, co mám nově zapůjčenou, na hlavě a celej slavnej vychytralej Joe De Sena mi může s nezdolnou energií a enormní výdrží, že když myslíš, že nemůžeš, ještě x dní můžeš...vlézt na záda. Chrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr....

No a je tu neděle.... Vstanu v půl desáté... A hele... už se do toho dostávám!

Pak si vařím špagety (jsem líná jít do restaurace, promiň Carrie) a posléze vyrážíme s mámou za tátou mimo Prahu, do zařízení, kde je na rehabilitaci po operaci kyčle.

Tam je to fajn. Probíráme skvělá témata jako: Kdo chce kde být pohřben, že bychom měli už zaplatit nějakou rodinnou hrobku, protože nemáme, kam se navzájem dávat. Co kdo z nás bude chtít za hudbu na pohřbu, máma chce tu od Mozarta ze Vzpomínek na Afriku, ok?!  Jestli se necháme spálit nebo budeme celí v rakvi... Chechtáme se tomu šíleně - protože Boehmo-Osvaldovský-Osvaldovsko-Boehmovský humor je přesně takový a pro většinu lidí asi praštěně nepřístupný.

Sestry, co vcházejí do pokoje na kontrolu, kroutí hlavami. Divná rodina, moc divná rodina....

Nechci být patetická, ale najednou mi to dojde… nepotřebuju žádné večírky…tohle je stejně to nejlepší, co na světě mám. Čas s mámou a tátou a nekonečná sranda z šílených věcí (ségra a další členové klanu náhle dost chybí, ale zase se výjimečně aspoň slyšíme). Padne i naše velice oblíbená již 100000x použitá věta ze Southparku, která v seriálu zazní, když se hlavní hrdinové vrátí z nově objevené planety: „A jaké to tam je? Slyšeli tam o Ježíšovi?“ Odpověď Southpark partičky: „Neeeeeeeeeeeee! Je to tam skvělý!!!“ (To náš vztah k náboženství krutě vystihuje a ještě John Lennon: "....And no religion toooooooo")

Necháváme tátu v zajetí rozkoukaného filmu s Leo DiCapriem, který se právě chystá vlézt do vnitřností koně. (Modří už vědí). A vyrážíme s mámou domů.

Chvíli po nás do Prahy dorážejí děti s Radkem a je po víkendu o samotě. Čas na přípravu školní tašky, kontrolu úkolů, logopedii a tak dále. Škoda, zrovna jsem se do toho "SINGLE LIFE" začala dostávát... Mít ještě 2 dny navíc, možná to dotáhnu i do kina…  Tak třeba příště… Bylo to extra-fajn.