Pani, vy fotíte pořád jen ty cizácké dezerty! A co ty naše, krásné... české! To byly reakce, které mi občas přišly po uveřejnění mých fotoblogů. Ti lidé mají pravdu! Vždyť já opravdu nefotím ty věnečky, laskonky, špičky...
... marokánky a další. Je to proto, že se v nich ani nevyznám. U nás doma, když jsem byla malá, se nikdy moc sladké české nejedlo a tak deserty kromě narozeninových oslav, pojídám především na dovolených, kde se neovládám. Jinak jsem na slané.
Z těch českých mi vlastně chutnají jen hořické trubičky, vánoční včelí úly, štrůdl, čokoláda kofila a linecká kolečka. A tak jsem se rozhodla potěšit srdce vyčítavého nacionalisty i člověka, který má české sladkosti rád, žije třeba v zahraničí a občas se mu zasteskne. Byla to pro mě zajímavá zkušenost a také chci poděkovat všem prodavačkám, které mě nechaly si produkty vyfotit, aniž bych si je musela koupit. Protože nevím, co bych s nimi doma dělala. Moc krému...
Při focení těch českých lahůdek mi došlo, že i když máme na spoustu věcí různé názory a neumíme se shodnout v názorech na Zemana, Babiše a EET, tak co se týče dobrého jídla, tam si většinou spokojeně společně chroupeme a nehádáme se. Kéž by takových věcí bylo na světě vícero.
Dobrou chuť!
P.S. Vím, že jsem zdaleka nepostihla všechny lahůdky české sladké kuchyně. Klidně do diskuse napište, co vám chybělo, budu lovit dál. Kobliha je vynechaná záměrně :-)
