když mluví
zuby vržou a klapou prázdně
mí koně vzpínají se
chtěli by na krk šlápnout
zastavit bahno tekoucí z těch přenešťastných rtů
při velkých krásných slovech
by se pusa ihned měla sama smolou zalepit
múzy se ptají
kde na světě se ten rozpolcený chuchvalcový spatlanec jen vzal?
řekl vůbec někdy jediné pravdivé slovo?
by utrpěla fasáda tak přepečlivě budovaná?
nikdy by...
jasné je, že...
znáte mě přece...
já...
kdo by to byl řekl...
Jsou tací, co ve snech místo suchých tyček
raději by tajně jedli šťavnatější meloun
sáli cukr, balili se do kábátu z obepínající rozkoše
touží skrytě v koutě
kdyby to jen šlo...
kdyby celý život dle učebnice vzorně musli tyčky a kmín nesbírali
zatímco o přírodních oblinách se jim v noci zdá
olizují slupku zepředu i zezadu
až v krku vysychá
ale když se rozední
rychle do koše s tím
bože, takové choutky hříšné!
To nejsem já!
Co kdyby někdo zjistil...
Život v sebezapření?
Tomu říkám fajn plán...
meloun nebo tyčka,
je to vlastně jedno
jíst se dá vždy obojí
navzdory módě, navzdory okolí
jen nebát se a připustit si,
co má kdo doopravdy rád
co se tak příšerného může asi stát?