Ty dveře mají rozbité kování…

Mnohým se možná zdá divné, že se nehrnu do účasti v internetových „diskusích". Vysvětlím proč.

Již dlouho pozoruji na blogu a obecně v internetových diskusích nemilou skutečnost – mnohým diskutérům chybí touha text chápat. Vítězí síla, která se snaží z textu vyrvat dvě, tři „motta“, která autor kolikrát ani nenapsal a opakovat je, až se stanou jedinými hlasitými hesly pro budování nenávisti. V mém případě nesmysly jako: "B. chce zakázat černý humor" "B. proti svobodě slova" "B. udavač". Vše probíhá dle očekávaného a blogem a internetovými diskusemi mnohokrát prověřeného a u kontroverzího textu tohoto typu očekávaného scénáře.

Pro ty, kteří přišli „k obrazovkám“ později, shrnu, co se stalo:

Napsala jsem článek o stránce, která podle mého názoru pod pojmem „černý humor“ velmi šikovně skrývá rasistický, antisemitský a velmi necitlivý obsah, který navíc naprosto hnusně a necitlivě přistupuje k obětem trestných činů. (Dnes už je část zmíněných citátů pryč, takže se anonymní autor/autoři snaží bagatelizovat moje počáteční tvrzení tím, že na stránce je přece jen pár vtípků na hraně a nerozumím bezva černé "srandě".)

Otevřela jsem dvě témata: 

Co všechno lze schovat pod pojem humor?

Je facebook prostředí zcela bez mantinelů? Ačkoliv facebook tvrdí a deklaruje něco jiného a nabízí nástroje, které podle mého názoru nefungují.

Text blogera pana Mazala přesně vystihl, co jsem se snažila říct.

Za dobu, co jsem na blogu, jsem bohužel zjistila, že  internetové diskuse a zejména pod články, kde je vyjádřen nějaký menšinový či vyčnívající názor, dávno přestaly být místem, kde by šlo o výměnu pohledů a šlo z nich vyčíst nějaký odraz názoru ve společnosti.

Známe to asi všichni, co zde píšeme, předvedu na smyšleném primitivním příkladu:

Bloger napíše blog, kterým říká: Ty dveře mají rozbité kování…

Diskutér1: Proč říkáš, že to okno je červené a má rozbité sklo, to je drzost!

Diskutrér2: No… okno… Fuj…Dobře tě znám, ty (vyberte si sami) komunisto, feministo, fašisto, levičáckej-pravičáku, puntíkovaná rudozelená potvoro. Řeknu ještě Tondovi a Martě… Tohle musí přestat, vytrolíme tě a pořádně!

Diskutér 3: No jasně, zjistím na google a facebooku, co se dá vyšťourat. Jdeme na to, mám totiž celej den volno.

Mezitím ještě občas následuje článek diskutéra, který je zároveň blogerem, popřípadě několik článků o oknech.

Občas má bloger štěstí a někdo se okrajově zmíní o dveřích nebo dokonce reaguje článkem o dveřích…

Bloger má dvě možnosti – strávit x dní marným vysvětlováním a reagováním na každý komentář  a objasňováním každému z diskutérů, co jak myslel – což většinou každý z nás párkrát zkusí a zjistí, že na vysvětlení nikdo v „diskusi“ nečeká.  

A nebo prostě odejde, dá si někde v klidu čaj a doufá, že někdo text pochopil, tak, jak byl myšlen. A raduje se z e-mailů či vzkazů, od lidí, kteří textu porozuměli, třeba i se vším nesouhlasí, ale slušně napíšou, že se jim to či ono zdálo tak a tak a proč, ale chodí do práce, kde nemají čas ani chuť se dohadovat s rozvášněným davem.

Na nekonečné diskutování má totiž evidentně sílu a žaludek část populace s neomezeným množstvím volného času, která ale – díky tomu - nemusí být reprezentativní. Silnější (hlasitější, uřvanější) názorová převaha pod články blogerů proto není směrodatná. O něco zajímavější (i když určitě ne všeříkající) bývá například karma článku.

Jistě je zde mnoho lidí, kteří zkoušeli nebo ještě zkouší i zde kultivovaně diskutovat, ale v záplavě osobních invektiv, nepochopení, zkreslování a překrucování, se velmi brzo utopí.

Před časem (hlavně po diskusích pod články o paterčatech a popálené Natálce) jsem se  rozhodla, že se této exhibice a veřejného ponižování účastnit pokud možno nebudu. Diskuse nechávám otevřené, kdo rád diskutuje, ať si diskutuje. Raději jdu dělat něco jiného – například číst blogy – protože blogy, kde se autor musí už za svůj výtvor postavit pod svým jménem a argumentovat na delším prostoru – jsou pro mě cennější a poučnější, než několikaslovný odsudek.

V davu rozvášněných trollů, kteří se chtějí jen poplácat po zádech, jak protivníka dostali, zdeptali, urazili, znemožnili  – se podle mě - opravdu diskutovat nedá. Představa, že se autor textu MUSÍ zodpovídat před jakýmsi samozvaným lidovým soudem je mylná. Je to trollí svět a ti, kdo si ho stvořili a žijí v něm, nechť si v něm radostně fungují.

Nabízím k zamyšlení dvě teorie, které byly v podobných případech mnohokrát potvrzeny. Jedná se o koncept Spirály mlčení a Band Wagon Effectu.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Chcete-li si se mnou opravdu promluvit a podebatovat a vyslechnout si můj pohled na věc a ne se snažit mě jen uřvat z práva hlasitějšího, počkejte 14 dní, až to nebude tolik "in". Až opadne touha „diskutérů“ po honění si ega a lynčování, pak mi napište slušný e-mail, když se vám bude chtít. Ráda si s vámi písemně podebatuji – ve složení: jeden proti jednomu.

(Článek zařazuji mimo titulní stranu do rubriky hyde park, kam dle kodexu texty o diskusích na blogu patří)

Howgh