prosím, stůj ještě chvíli na místě
tohle dokážeš, vím to
už jen chvíli
zůstaň, počkej, vydrž to
nenech vítr zavát tu nejdůležitější stezku
co je posledních pár dní
proti všem těm ušlým rokům
nemlať teď hlavou o zeď
nepal krabice, nenič nás
nedělej nic zoufalého
nelep vylhané plakátky
retušovaného (ne)štěstí
nechci se dívat na tu faleš
dobře víš, co musíme a co už ne
nikam nechoď, neběhej
zůstaň u mě
přestaň s tichem, přestaň s falešným křikem
přestaň nás pořád dokola opouštět
protože máš na zádech tíhu světa
už žádné zmatky, výčitky, pocity viny
je to dobré, vím to...
držím tě pevně za ruku
to malé zvíře, v tobě teď musí růst
s každým pohledem do očí
dej mu odvahu, i když to nemá v povaze
zahrň mě odpověďmi
poděkuj, když se to má
a zeptej se na pár věcí
pusť se z klece ven
nebo ti exploduje hlava těmi zamčenými slovy
a nech mě vést
máme dobré světlo
máme čas
máme bod zlomu
máme průsečík
máme konec a začátek
máme štěstí
máme se navzájem
tak sedni si a počkej, vedle mě
a poslechni... pro jednou...
tento článek je zveřejněn mimo titulku jako soukromý