Kapitola 19. Tvar mého srdce

Že ta společná týdenní dovolená možná nebyl úplně nejlepší nápad, začal tušit už v taxíku na letiště, když jim velmi rychle docházela společná témata k hovoru.

Michal trávil v práci v poslední době tolik času – a to včetně části víkendů - že si ani neuvědomil, jak se vzdálili. A že těch pár holých vět, co si denně s Mirkou vyměnili po návratu pozdě večer domů nebo ráno u snídaně, se už dávno neodpovídá představě o blízkosti.

Naštěstí jeho žena byla hodně času přilepená k telefonu a na letišti si pak oba dali raději několik rychlých drinků na rozjezd, takže napětí trošku povolilo. U Mirky trochu víc, než by Michal uvítal. Část letu se rozpustile hihňala, občas mu vlepila mokrou pusu a pak po dalším drinku od letušky usnula na jeho rameni.

Michal koukal palubním okénkem na kolem se povalující bílé mraky v roztodivných tvarech a zkoušel si vypnout myšlení na zakázané. Petrova doporučená „léčba odloučením“. Hm… Ještě nebyli pryč ani den... Doufal, že stesk bude ustupovat s ubíhajícími mílemi a hodinami.

Zavřel oči a jediné, co dokázal, je představovat si, že na jeho rameni spočívá úplně jiná ženská hlava. Začínal mít velmi silný dojem, že je úplný vůl…

Přímořský hotel, co vybral, byl přijatelný standard, jen výhled se moc nevydařil. Dostali pokoj do dvora, kde hučela klimatizace. Mirka se chtěla stěhovat, ale pak rezignovaně zapla televizi a uvelebila se na posteli. Měla pruhované letní minišaty a vypadala přitažlivě. Možná ho trochu sváděla, když přehodila nohu přes nohu, pomaleji, než musela, aby si mohl všimnout, jaké má kalhotky. Kdyby právě tak usilovně nemyslel na Ester, možná by si dal i říct.

Michal se rozhodl jít si raději zaběhat a vyčistit si hlavu. Mirka se ani netvářila moc zklamaně, doufala, že si něco schovají na večer a že se sex konečně odehraje. Přece jen v poslední době spolu moc často nespali. Michal chodil z práce unavený, usínal takřka okamžitě, kamkoliv se posadil.

Teď běžel podél skalnatého pobřeží, které pravidelně ocákávaly zpěněné vlny. Snažil se v myšlenkách vrátit k tomu, proč Ester od sebe tolik odháněl. Znovu si opakoval všechny argumenty, proč jí nechal jít a proč nechtěl zahodit svůj těžce vybudovaný svět. Zodpovědnost, její muž, děti, Michalova psychická nestabilita, jejich složité povahy, ničení se navzájem…

Potíž však byla, že tady, daleko od domova, začínal silněji a silněji tušit, že bez ní – tak trochu nic nemá cenu. Přál si, aby byla tady, aby viděla tu krásu zapadajícího slunce nad mořem. Aby dýchala stejně slaný mořský vzduch, slyšela křičet racky a aby se na něj usmála tím hravým širokým úsměvem, tak, jak to v dobrých časech uměla, když doufal, že se tak směje jen pro něj.

Zrychlil a vyběhl nahoru po klikaté cestě na menší skálu. Zastavil se, aby se vydýchal. Otevřel se mu překrásný výhled na divoké moře, ve skále přímo pod ním bylo malé jezírko, které vyhloubily vlny mlátící do kamene. To jezírko mělo až neskutečně přesný tvar srdce. Michal se na něj díval a jeho vlastní – rovněž zkamenělé - srdce se sevřelo. Tohle bylo znamení. Signál, že bránit se lásce je marnost. Vždycky si najde cestu a bude se připomínat jako špatně se hojící mokvající rána.

Vyfotil ho a uložil. Pokud mu Ester někdy odpustí, pokud se jim podaří vyřešit ten trvající milostný zamotanec, pokud jednou budou spolu… tu fotku jí ukáže. A možná… možná, že by sem mohl jet s ní…

Vrátil se do hotelu, vyběhl po schodech. Dal si rychlou sprchu a vrhl se na ženu v pruhovaných šatech, se kterou sem přijel. Šmátrající ruce, nohy… nahá těla… pravidelné přírazy, výkřiky, vzdechy. Nemiloval se s ní, miloval se s Ester. Každá z nich měla úplně jiné tělesné proporce, ale když zavřel oči a vybavil si ji, šlo to docela dobře. Doufal, že Mirka si ničeho nevšimla.

Podle spokojených zvuků a zrychleného dechu, to šlo výborně. Už dlouho si s vlastní ženou takhle neužil. Prohýbala se v zádech a žádala přídavek. Bylo to dobré, jen si připadal trochu provinile, hlavně, když ho nakonec překvapeně pochválila. Tolik vášně…

Bude to dlouhá náročná dovolená, pomyslel si… ale aspoň tuhle část, snad s trochou fantazie zvládnu bez komplikací…

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tvar mého Srdce/ Sting, Shape of my Heart (zkráceno)

Karetní hra je pro něj meditací
A hry, které hraje, nejsou nikdy podezřelé
Nehraje pro peníze, které vyhraje
Nehraje pro respekt
Hraje karty, aby našel odpověď
Posvátnou geometrii možnosti
Skryté pravidlo pravděpodobnosti výsledku
Ta čísla, která vedou tanec
Já vím, že piky jsou meči vojáka
Vím, že kříže jsou válečné zbraně
Vím, že káry značí peníze pro tohle umění
Ale nic z toho nemá tvar mého srdce
Možná hraje s károvým klukem
Možná vyloží pikovou dámu
Možná skrývá v ruce krále
Zatímco vzpomínka na to se vytrácí
A kdybych ti řekl, že tě miluji
Možná by sis pomyslela, že je tu něco špatně
Já nejsem člověk příliš mnoha tváří
Masku nosím pouze jednu
Ti, kteří o mně mluví, nic neví
A pátrají na své náklady
Jako ti, kteří proklínají své štěstí na příliš mnoha místech
A ti, kteří se bojí, jsou ztraceni
Já vím, že piky jsou meči vojáka
Vím, že kříže jsou válečné zbraně
Vím, že káry značí peníze pro tohle umění
Ale nic z toho nemá tvar mého srdce
Nic z toho nemá tvar mého srdce

Kapitola 1 Čarodějův cylindr

Kapitola 2 Příběh Valentýnský

Kapitola 3 Tak na tři se rozdělíme...

Kapitola 4 Hladová myš na cestě do ráje sýrů

Kapitola 5 Dřív zamrzne peklo... než tě nechám jít

Kapitola 6 Moje oblíbená chyba

Kapitola 7 Pravidla pro příštích 21 dní

Kapitola 8 Nerovný soupeř

Kapitola 9 Špatný až na kost

Kapitola 10 Nikdy mě neopouštěj, ani když ti řeknu...

Kapitola 11 Růže

Kapitola 12 RozeznávámKapitola 13 Nepředstavujte si bývalého přítele nahého!

Kapitola 14. Lichá

Kapitola 15 Dostaneš přes pusu...Kapitola 16. Soud

Kapitola 17. Hotel U tří králů

Kapitola 18. Ro(c)kyKapitola

19. Tvar mého srdceKapitola

20. Tohle se nikdy předtím nestalo… (u jezera)

Kapitola 21. Mysli na děti!

Kapitola 22. Hologram

Kapitola 23. Nejvíc bolí, když už to nebolí

Kapitola 24. Chtěl jsem jen říct, že už tě…

Kapitola 25. SlaměnkaKapitola 26. Kaktus a chodící výčitka