Kapitola 36. Jessie

25. 11. 2015 0:48:46
Ester se po včerejšku vyspala tak dobře, jako dlouho ne. Protáhla se odpočatá, posadila na posteli a pak sebevědomě nakráčela do koupelny.

Trochu se lekla, když v zrcadle uviděla svůj krk, kde se objevily dvě rudé skvrny. Ach jo... pomyslela si. Nešlo to nějak civilizovaněji, Michale... Pak si vybavila detaily a pobaveně jí došlo, že asi fakt nešlo. Mohla být vlastně ráda, že jí v zápalu nic nezlomil. Vytáhla make up a zkušeně skvrny zakryla. Nakonec, nebylo to poprvé...

Oblékla se, koukla oknem do ulice, aby si užila pocit probuzení v trochu cizím přesto milovaném městě a pak zaklepala na jeho dveře. Neotevíral. Pravděpodobně ještě spí, řekla si a vydala se na snídani. Pak znovu zkusila zaťukat. Nic. Nechtěla ztrácet čas čekáním, na to byl její čas v New Yorku příliš drahý. Pod dveřmi podstrčila lístek se vzkazem, že se sejdou až na školení a pak vyšla do oživlé ulice.

Zamířila k Central Parku. Nezáleželo na tom, kolikrát už v New Yorku byla, nikdy se jí nepodařilo prozkoumat ho dokonale. Pokaždé se snažila najít nový záhyb nebo kout, což šlo snadno, protože park tvořil velký obdelník o délce 4 kilometry a šířce 800 metrů.

Nejraději měla mosty přes vodní nádrže, kterých Central Park nabízel mnoho. Bow Bridge známý z hollywoodských filmů si samozřejmě nenechala ujít. A navíc tu měla schůzku. Schůzku s Jessiem. Když mu včera večer po téměř deseti letech, co se neviděli, napsala e-mail, nevěděla ani, jestli je emailová adresa ještě funkční. Odpověď ale přišla do pěti minut - jak to někdy v životě pěkně vychází.... Jessie nejenže stále bydlel v New Yorku, ale náhodou měl i čas se sejít hned ten den dopoledne.

Přicházela a viděla, jak tam čeká. Pořád stejně hezký jako si ho pamatovala, jen dospěl, zmužněl. Dokonalé bílé zuby se objevily v jinak tmavé tváři a v Ester se rozprostřelo „příjemno“. Tolik vzpomínek... Vždy měla slabost pro krásné tmavé muže, ale Jessie byl extra třída. Vypadal jako trochu mladší Eddie Murphy. Když se tenkrát, před lety, procházeli po ulicích New Yorku, viděla, jak se za ním ženské otáčejí. Když seděli v kavárně, ostřílená servírka se přišla zeptat, jestli jsou pár. Kdyby náhodou ne, moc moc by chtěla jeho číslo...

„My se budeme brát,“ odpověděl jí tehdy Jessie a ona se tomu hlasitě smála. Když ji pak večer opravdu o ruku požádal, smích jí přešel. Mnohokrát pak uvažovala, jestli neudělala chybu. Tehdy se ale na něco takového necítíla.

Asi každá žena má v životě - slovy paní Smolíkové - svého „Pištu Hufnágla“. Jessie byl ten Esteřin, přesto ale někde uvnitř dobře věděla, že by to nevyšlo.

Teď tu stál a usmíval se na ni jako dokonalá "filmová star". Nenápadně si upravila vlasy a vyrazila k němu. Objali se, a když cítila povědomý parfém, vzpomněla si, že jí tohle krásné tělo několik dní úplně patřilo. Bořila se do něj v nádherné symbióze barev, vůní a nepoznaných chutí.

„Ester... vypadáš.... báječně. Jak to říct. Stejně, ale přesto jinak...možná rozumněji,“ prohlížel si ji pobaveně. „Spíš staře...“ řekla sarkasticky „Zato ty, Jessie, ty jsi.... pořád k sežrání...“ ještě jednou ho objala. Chytil ji za ruku, jakoby to byla úplně přirozená věc a za pár okamžiků už se procházeli parkem. Paprsky slunce se opíraly do zelených korun stromů a dokreslovaly svojí nádherou výjimečnost setkání po letech.

„Už tak dlouho jsem si nevzal volno. Měl bych to občas jen tak zkusit,“ zasnil se, když kupovali lístek na výstavu. Prohlíželi si malby a hodně mlčeli. Cítila se příjemně, uvolněně, nekomplikovaně. Ten pocit si pamatovala. Všechno bylo tak snadné... Jen světlo. Žádná tma.

I to snadné se ale zkomplikovalo. Jessie se k ní naklonil a zkusil jí dát pusu. I když myslela, že to nebude vadit. Nešlo to. Byl tu Michal... Zatraceně...

„Musíme pár věcí probrat,“ vzdychla vyčerpaně a Jessie nerad souhlasil.

Vyšli do ulice a našli příjemnou tichou kavárnu. Chvíli upíjela macchiato a pak začala mluvit. Byl to nezadržitelný proud slov a vět, snažila se vměstnat jejich příběh posledních deseti let do co nejkratšího vyprávění.

„Ani nevíš, jak ráda bych se od tebe nechala pohladit, kdyby to šlo,“ otevřela ústa a polkla na prázdno. Jessie se usmál: „Takže... máš dvě děti, k nim zaneprázdněného muže, se kterým si moc nerozumíš, ale cítíš se vedle něj bezpečně... a pak je tu ten osudový příběh, muž...člověk, se kterým se ničíte. Nemůžete od sebe ani k sobě.“ Ester přitakala: „Tak nějak...“

„I když jsme se takovou dobu neviděli, vím ještě, jaká jsi. Jen jsem měl chuť tě prostě políbit. Z nostalgie, asi kvůli sobě. Promiň.“

„Neomlouvej se. Kéž by věci byly snazší. Mrzí mě, že jsem ti tehdy na tu nabídku k sňatku nemohla dát lepší odpověď,“ pohladila ho po ruce. „Kdybych si uměla poručit, byli bychom možná opravdu skvělej pár...“

„Ne, to já se ti musím omluvit. Neměl jsem na tebe právo a už tehdy jsem to tušil, stejně jako teď. Moc jsem si přál být ten ON, ale věděl jsem, že nejsem. A přesto jsem si tě zkoušel ukrást. Byla to chyba, sobectví. Možná to o sobě úplně nevíš, ale ty jsi docela výjimečná bytost. Magická. Máš kolem sebe auru, která má vliv na lidi kolem. Sledoval jsem to, viděl jsem to a obdivoval. Prahnul jsem po tom. Jenže ta aura nepatřila mně, ani tomu s kým sis pořídila děti...“

„Přeháníš,“ skočila mu do řeči a tvářila se odmítavě.

„Kéž by to tak bylo. Jen doufám, že ten tvůj Michal nezničil to úžasný zářivý dobro, cos měla v sobě. Copak sis nikdy nevšimla, jak se lidi v tvém okolí mění? Když si je vybereš, přivineš k sobě a zahrneš láskou a pozorností? Začnou najednou vyhrávat... Život se jim nenápadně mění k lepšímu. Oni ani netuší, co všechno se naučí... Co dokážou, k čemu je postrčíš a to tak nenápadně, aby si mysleli, že na to přišli sami.. Hvězdný prach z tebe, který se snáší lehce z křídel, se jich dotkne. Nedivím se jim, že tě potřebují na své straně. Strašně moc jsem tě pro tohle chtěl. Neznám tvoje děti, ale určitě jsou to šťastný bytosti, protože je z celého srdce miluje někdo jako jsi ty.“

„Je příjemný i divný tohle o sobě poslouchat, Jessie... Zastav, ale...“

„Nech mě domluvit,“ pokračoval „Michala je mi líto, pokud to neviděl nebo zjistil pozdě... Nevím, co jemu a vlastně i tobě poradit. Jen bych nerad, abys ztratila sebe a stala se jím. Není o co stát. Zatím. Jsi a vždycky jsi pod tou tvrdou slupkou byla citlivá a křehká, a když se rozbiješ, tvý střepy hodně řežou... Nechtěl bych být na jeho místě. I když mu závidím tu lásku a to spříznění, cos k němu cítila...“

„Přestaň už...“

„Jsi hvězda... a to jen překládám tvé jméno. Bohužel se obávám, že jeho.“

„Jessie... ale copak my máme nějaké řešení? Nechci teď poslouchat nic, co říká, nechci hledat uvnitř něco, co rozbořil a pošlapal. Bylo tolik chvil, kdy jsme se přiblížili, kdy jsem byla připravená všechno vsadit. Jenže, kdykoliv jsem našla sílu a stoupla si na okraj propasti a chtěla ji překročit, zasáhl osud nebo jeho temná psychika, neschopnost se rozhodnout, strach, asi strach z lásky, která by ho sežrala, uzdravila... Nevím... Tolikrát jsem vykročila jeho směrem a jednou jsem si dokonce na cestě za ním zlomila nohu. Byla jsem pak v pracovní neschopnosti doma 2 měsíce zavřená s Danem, bez možnosti ho vidět. Ptala jsem se tisíckrát proč? A místo toho, aby to přešlo, okamžitě se to naplno vrátilo, když jsme se zase potkali. Proč z toho nejde dovnitř, ani ven a proč se tak blbě míjíme?“

Jessie jí rozuměl. Ale vyřešit to za ni nedokázal. „Řeknu ti jen jedno: říká se, že chytrá žena má miliony nepřátel: všechny hloupé muže. Pokud je Michal opravdu hlupák a už svojí šanci prošvihl, nech ho jít, zakopej ho pod zem a žij si svůj život. Pokud se ale uprostřed noci budíš a díváš se upřímně na dno svý duše a pořád tam vidíš vepsaný jeho jméno, asi stejně neunikneš. Jde jen o to, kdy a jestli ještě dostanete možnost se propojit. Tvůj úkol, má milá, je chránit hlavní hrdinku a to za všech okolností, za každoou cenu. Přestaň se rozdávat. A nenech lidi tě ničit. Nechci z tebe nechat vytesat studenou krutou stvůru. “

Měl pravdu, byla mu vděčná... Ale musela se rozloučit, školení nepočká. Koukla na hodinky, vlepila mu pusu na tvář a pronesla směrem k němu: „Slib mi, že tentokrát zůstaneme v kontaktu. A přeju ti, ať najdeš tu svojí hvězdu... tu tvojí jedinou a pravou a to co nejdřív. Zasloužíš si to.“
Jessie souhlasil: “ Kéž by... a dávej na sebe pozor. Duši máš jen jednu. Neprodávej ji!“

Autor: Tereza Boehmová | středa 25.11.2015 0:48 | karma článku: 8.64 | přečteno: 514x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ona

Ivana Lance

USA Georgia vs. Česká Republika

Záleží na tom, jestli jste fanoušcci amerického sladkého a studeného čaje nebo českého piva. Po čem raději sáhnete vy?

28.3.2024 v 16:20 | Karma článku: 20.18 | Přečteno: 335 | Diskuse

Jana Melišová

Nemáte nejaké drobné?

Chcel by som si kúpiť jedlo, nepomôžete mi nejakými drobnými? Otázka, pri ktorej sa mnohí tvária, že nepočujú, prípadne od dotyčného odvracajú zrak, keďže najčastejšie sa ju pýtajú ľudia bez domova nevábneho výzoru.

28.3.2024 v 12:53 | Karma článku: 27.72 | Přečteno: 436 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog CDLXXXI.

Už měsíc mám nový vztah. "Randíme" denně mimo víkendů, ačkoli přiznávám, že myšlenky na něj mne neopouští ani o nich.

28.3.2024 v 6:00 | Karma článku: 9.11 | Přečteno: 185 |

Ivana Dianová

Billa šok

Billu navštěvuju docela často, mám ji totiž co by kamenem dohodil. Mám vůči ní spoustu výhrad, ale jít s plnými taškami pět minut, nebo jet několik stanic je dost rozdíl, což u mne hraje zásadní roli. Dnes jsem tam utrpěla šok.

26.3.2024 v 22:32 | Karma článku: 41.24 | Přečteno: 9253 | Diskuse

Lenka Prokopová

Oslava narozenin

V dávné době mého mládí se slavily narozeniny s dortem, svíčkami, babičkami, dědečky, strýčky a pratetami z třetího kolena. V dnešní době se slaví narozeninová párty hlavně s dalšími dětičkami.

25.3.2024 v 22:12 | Karma článku: 18.44 | Přečteno: 428 | Diskuse
VIP
Počet článků 393 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4521

Nová knížka pohádek Zuzanka a Goldýš mi vychází právě nyní, už je v knihkupectvích nebo možno koupit i přímo na www.boehmova.cz

Aktuálně spolupracuji s časopisem Reflex. Ráda píšu fejetony, pohádky a básničky. Vyšly mi zatím dvě knížky Matka z cukru a oceli a pohádky Zajíček Zlobílek.  Vystudovala jsem žurnalistiku, žila chvilku v USA, v Praze jsem pak pracovala například v rubrice názory MF DNES jako editorka.
Píšu články a fejetony do různých časopisů a zabývám se firemním PR.

Na svět se dívám optikou liberální feministky. Mám velmi ráda milé a chytré muže, kteří si nemyslí, že žena je jen služka a ozdoba, ale životní partnerka a u ženy ocení inteligenci a vtip.

Od roku 2007 do května 2017 jsem pracovala pro iDNES.cz - jako administrátorka tohoto blogu, pozici adminky jsem opustila na protest proti zásahům majitele Andreje Babiše do obsahu novin. Cítím, že nemohu být po těchto událostech součástí značky iDNES a MF DNES..
Odcházím sem: https://boehmova.blog.sme.sk/

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...