"Skororok" 2015 aneb můj mišmaš plus jedno rozloučení a jedno přivítání

Některé roky se v našich životech počítají k výrazně dobrým a jiné k výrazně špatným. Jak ale zhodnotit ty, které nepatří ani do jedné kategorie? 2015 byl rokem, který lze až na výjimky shrnout jako rok ve znamení „Skoro“.

Skoro se povedla spousta dobrých věcí a skoro jsem nakopala pár zadků, co si to zasloužily, ale něco bude potřeba ještě dorazit v roce 2016.

Skoro jsem dopsala knížku, skoro jsem si zničila záda, skoro jsem musela přestat běhat a cvičit a pak jsem se z toho skoro zase dostala… bohužel jen skoro.

Některá „skoro“ jsou však docela dobrá. Skoro mi umírá babička,… brzy to bude rok, co jí to tu nebaví a každý den hlásí, že dneska už nevstává a dneska to určitě už bude, aby mě (nebo jiného nebohého pečovatele) za pět minut – již ve stoje energicky sekýrovala u ledničky, co má nakoupit a přinést z obchodu a stěžovala si, že jí brzy vyprší občanka a je nutné ji obnovit. Dlouhodobou péčí již vytrénovaný cynik ve mně se musí utišit, aby nepronesl něco jako: „babi… když dneska umíráš… tak k čemu ti prosím tě bude nová občanka?!“  Ale dost téhle "legrace". Občanka díky mé obětavé tetě je již zařízena, aby 93letá výborně vypadající babička v perfektní kondici mohla zbytek rodiny prohánět a skoro umírat ještě mnoho let. Přeju jí to! Je to těžký pro nás všechny, ale obracíme to v legraci, co to jen jde… Jinak by se z toho jeden skoro… :-)

Přece jen ne všechno bylo skoro. Naši tradiční ne-vdávací linii v rodině hrubě narušila moje sestra a „drze“ se navzdory našemu bručení vdala a dokonce to vypadá, že šťastně! Letos se jí (žádné skoro) také narodil syn - jsem pyšná teta! Dostavěli jsme s developerskou firmou mého otce další dům a prodali většinu bytů v něm. I další pracovní věci se hodně dařily. To jsou důvody k radosti. Stejně tak i to, že jsme se - ano, i vy milí čtenáři - všichni už skoro šťastně dožili dalšího roku…

"Skororoky" nejsou asi zase tak špatné. Sice člověk nemá pocit triumfálního úspěchu, ale občas se musí spokojit i s normálními roky, na které bude v dobách těžších s nostalgií vzpomínat. A že nás těžší roky nejspíš čekají, není tak nesnadné předpovědět… s opětovným nárůstem antisemitismu ve světě, s nechutnými popírači holocaustu, s ubožáky, co si už zase pohrávají s nacistickými symboly (ono je to tak IN, hlavně, když je možné se vymlouvat na mystické runy), s šíleným Islámským státem, co se rozlézá všude a využívá k tomu fanatické pojetí jednoho konkrétního náboženství, se Zemanem jako populistickým prezidentem, kterého si nelze vážit, i proto, že jeho „člen vládní smečky“ Nejedlý (bývalý zaměstnanec Lukoilu) má na mobilu hrdě nalepený obrázek Putina /jak natočila ČT při oslavě Zemanových narozenin v newyorské ruské hospodě – pokud nevěříte, vygooglete si/. Usínáme každý večer s Putinem za okny, s nepoučitelnými rusofily a komunisty (Ransdorf) mezi námi, a v neposlední řadě s nerozvážnou všeobjímající Angelou M., co to z hlediska evropského pojetí lidskosti myslela jistě dobře a ušlechtile, ale důsledky absolutně nedomyslela a nespokojenost proudícího davu uprchlíků, kteří čekali ráj a utratili nemalé úspory za cestu někam, kde je mnoho nečeká, je velmi skličující.  

Na závěr jedno osobní rozloučení a jedno přivítání:

Blog iDNES.cz letos opouští po skoro deseti letech náš kolega a šéf Honza Dvořák, který se rozhodl si od blogerů/blogerek a diskutérů/diskutérek trochu odpočinout u jiné a snad i klidnější práce. Byl společně se zakladatelkou a první adminkou blogu Naďou Strakovou u zrodu blogů iDNES.cz a pro blog toho udělal hodně. Ale změna je život a na Honzovo místo nastupuje náš staro-nový a v kolektivu (ostatně ve všech kolektivech) oblíbený kolega Patrik Banga - a to je myslím hezké překvapení. Aspoň my z toho máme velkou radost a těšíme se na spolupráci s ním.

Díky Honzo, za všechny ty roky práce, za organizaci srazů a soutěží, za nelehké udržování komplikovaného systému běžícího na serverech u slovenských kolegů ze SME a v neposlední řadě za diplomatickou školu korespondence a často velmi složitou komunikaci s nejmenovanými blogery-prudiči. I když jsme se ne vždycky na všem shodli – a dohadování se a diskuse o kodexu a o jednotlivých textech je vlastně gro naší činnosti a je to tak správně -  bylo mi ctí s tebou pracovat. Hodně štěstí v nové práci a můžeš třeba začít zase na blog psát, aby si tě lidé konečně přestali plést s tvým jmenovcem jiným Janem Dvořákem, co píše skoro denně.

Na příští rok mi jeden z horoskopů předpověděl, že mě čekají těžká rozhodnutí, ale nemusím se prý bát, rozhodnu se správně. Tak bezva. Škoda, že na horoskopy moc nevěřím… Třeba to ale tentokrát vyjde? :-)

Přeji vám také jen a jen samá správná rozhodnutí! A hodně štěstí a zdraví v roce 2016.