Ten pozitivní bilanční článek, co vždycky píšu na konci roku
Jak si mám užívat předvánoční pohody, když svět je navzdory mojí nejlepší snaze občas tak odporné místo? Ve vzduchu visí emocemi nabité věty, které nás občas pronásledují všechny: „Kam se ten svět řítí? Co s námi bude? Co moje děti? Jak tomu do příště zabránit? Co dál?“ A pak mi dojde, že svět se bohužel s různou intenzitou „někam“ řítil celkem vždycky a když si vybavím různé historické mezníky, řítil se „tam“ občas opravdu nechutně. A pak zas bylo líp, aby se zase mohl řítit trochu jinam, i když podobným směrem.
To, co s tím můžu opravdu reálně teď hned udělat, spadá bohužel do kategorie „skoro nic“. Leda žít, jak nejlíp umím, dokud to jde. Zajímat se o dění kolem, chodit k volbám, číst, psát, nevěřit hoaxům, pomoct tomu, komu můžu pomoct a bojovat právě s takovým zlem, na které stačím. A to zas asi až zas tak málo není.
Když se podívám zpátky na rok 2016 v osobní a pracovní rovině, tak překvapivě nevidím, kromě pár drobností, žádné velké průšvihy, ani katastrofy. Byl to dobrý rok. Momentálně při hodnocení převládala vnitřní pohoda, což je něco, co nikdy netrvá věčně, proto si toho teď naleju hned plný horký voňavý hrnek a pomalu budu upíjet.
Děti mi dělaly radost. Byly hodné, milé, nadané, chytré a šikovné. (Stejně jako ty vaše, jen se stačí podívat zblízka). Pokud mi někdy lezly mírně na nervy, vím, že když se udělá součet, vždycky to vychází mnohonásobně v kladných položkách.
Dobrá zpráva je, že náš malý rodinný tyránek babi (94) přežila další rok a zdárně pokračuje ve vymýšlení triků, jak všechny dostupné pečovatele psychicky rozhodit. Kolikrát jsem cestou od ní letos mlátila vzteky hlavou o volant, asi ani nespočítám. Nevím, jestli se nám ji podaří i letos nějakým trikem vylákat na Vánoce k nám. Leda by se mi ji podařilo přesvědčit, že nás svou návštěvou nepotěší, ale řádně potrápí, pak by to možná podnikla… Zapínám svoji nekonečnou fantazii na plné obrátky, ale zatím mě nic nenapadlo. Tipy vítány.
Byl to rok krásných výletů, dovolených, kulatých narozenin, ale i práce, kterou mám překvapivě dost ráda. Pár lidí mě zklamalo, pár potěšilo, jako to nakonec bývá v životě celkem pravidelně. Člověk chtě – nechtě „dospívá“, začíná si přátele vybírat mnohem pečlivěji a kvalita převažuje nad kvantitou.
Radost mi v závěru roku udělala i kauza Radka Bangy, který přestože dobře věděl, co bude následovat, prokázal velkou osobní odvahu a upozornil na problém, na který my tady na blogu narážíme už mnoho let. Rasisté a pseudovlastenci – tedy lidé plní primitivní nenávisti - získávají čím dál větší pocit, že jejich zvrácené názory o nadřazenosti jedné rasy nad druhou (popřípadě jednoho národa nad druhým) jsou jakousi „zakázanou pravdou“, kterou je potřeba (znovu) vytáhnout na světlo světa. Jenže ouha… Ono to tak nějak popírá sebe samo…
Proti rasismu totiž tentokrát stojí poměrně silný protivník - talentovaný úspěšný pracující Rom, který každým dnem dokazuje, že úspěch nezáleží na barvě kůže, a když to dokáže on, může to dokázat každý, kdo se bude snažit. Tím, kam se vypracoval, dokazuje rasistické části společnosti, že jejich předsudky a házení všech Romů do jednoho pytle jsou hovadina. Stejně jako to ve společnosti plné předsudků dokazují další úspěšní integrovaní Romové – jen namátkou: Jarka Balážová, Richard Samko, Monika Bagárová, Vlasta Horváth, nebo můj šéf Patrik Banga a mnozí další, kteří třeba nejsou tak známí. Problém totiž není a nikdy nebyl v příslušnosti k etniku, ale ve snaze někam se dostat, v zázemí, výchově, vzdělání a příležitostech.
A i když se tentokrát hnus opět valil ze všech špinavých děr, odpor byl naštěsí dost velký a dost silný na to, aby ho převálcoval. Pro teď. Jako jednotlivci nemůžeme dělat mnoho, ale pořád ještě můžeme vyjádřit nesouhlas a dovést alespoň mlčící většinu k zamyšlení.
A k tolik ohýbané „pravdě a lásce“. Ty dvě bohužel nikdy nevítězí jen tak samy od sebe, zatímco vy ležíte na gauči. Občas je potřeba vstát a postavit se za věci, které považujete za zásadní. I když se vám nechce a není to pohodlné. I když se na vás lidé dívají jako na šílence, co jim narušují jejich cool lenošivý svět. Bohužel nikdo jiný to za vás neudělá. A když to neuděláte vy a včas, jednou se můžete (s velikým údivem… jak se to tak asi sakra mohlo stát) ocitnout v přecpaném vagonu směr smrt. Třeba proto, že se někomu nelíbí barva vaší kůže nebo náboženství vašich předků.
Do roku 2017 vám přeji kromě zdraví, štěstí a lásky, také hodně osobní statečnosti a odvahy.
A nezapomeňte na známé rčení: „Nechme ty, co nás milují, ať nás milují a ti, co nás nenávidí, ať si zvrknou kotník a my je pak snadno poznáme podle kulhání.“ :-)
P.S. Milý Ježíšku, nic mi nedávej, všechno mám, ale prosím… nikoho mi neber a to ani příští rok. (zdroj: citáty z facebooku)
Tereza Boehmová
Knížka pohádek Zuzanka a Goldýš slavnostně pokřtěna a vypravena do světa
Publikuji (jako soukromý blog) pár fotografií z uvedení knížky pohádek Zuzanka a Goldýš na trh. Na křtu panovala veselá atmosféra, přišlo hodně lidí a spoustu podpisů si užily i dvě ilustrátorky Anna a Emma Boehmovy.
Tereza Boehmová
Pozvánka na křest knihy Zuzanka a Goldýš
Milí čtenáři a blogeři, podařilo se mi dopsat knížku pohádek Zuzanka a Goldýš, která se teď objevila v kamenných obchodech i online knihkupectvích. Srdečně Vás zvu na křest 18.10. 2018, v 17:00. Neoluxor, Václavské nám. 41, PH 1.
Tereza Boehmová
Milí voliči Andreje Babiše, prosím odpusťte si už…
Znáte ten příběh... Byla krásná, mladá, sexy, zdála se čestná, přímá a upřímná, přísahala vám věrnost a vy jste s ní vstoupili dobrovolně a s velkou parádou do svazku manželského.
Tereza Boehmová
Nové články na boehmova.blog.sme.sk
Toto je soukromý článek, kam si budu postupně přidávat odkazy na texty, které zveřejním na blogu sme.sk. Je určen těm čtenářům, kteří rádi četli moje texty - aby je nemuseli hledat. Stačí prokliknout.
Tereza Boehmová
Můj blog najdete nyní "v exilu" na sme.sk
Jak už víte, odešla jsem z pozice administrátorky blogu iDNES.cz na protest proti zneužívání médií vlastněných šéfem ANO Andrejem Babišem pro vlastní politické potřeby.
Tereza Boehmová
Po 10 letech odcházím z pozice administrátorky blogu iDNES.cz
Sraz blogerů iDNES.cz se myslím moc povedl. Bylo to pro mě velmi smutné loučení, protože jsem tu práci měla ráda, poznala díky ní spoustu skvělých pracovních kolegů, blogerů a blogerek, kterých si vážím a hodně jsem to obrečela.
Tereza Boehmová
Zápis 2017: Nákupy spádových adres, omezování pravomocí ředitelů, losování, nervy a chaos
Jak to dopadne, když se ministryně školství Valachová (ČSSD) pustí spolu s ombudsmankou do nastolování pochybné rovnosti na základě „spádovosti“ a začne systematicky likvidovat výběrové školy?
Tereza Boehmová
Fotoblog Lahůdky: zpět ke slanému
Minule jsme společně vychutnali české sladkosti. Dnes si konečně můžeme dát i něco slaného. I když ani káva, štrůdl a koláčky nebudou chybět.
Tereza Boehmová
Ten super extra vlastenecký fotoblog, co potěší nacionalistu i člověka žijícího v cizině
Pani, vy fotíte pořád jen ty cizácké dezerty! A co ty naše, krásné... české! To byly reakce, které mi občas přišly po uveřejnění mých fotoblogů. Ti lidé mají pravdu! Vždyť já opravdu nefotím ty věnečky, laskonky, špičky...
Tereza Boehmová
Fotoblog: Pojďme na dezerty
Poté, co jsem si během dovolené vychutnala to, co uvidíte na fotkách, jsem měla trochu strach o osud jarní garderóby. Ale už jsem zase zpátky ve cvičebním tempu, tak se to snad upraví. Vy raději jen koukejte a pásek nepovolujte.
Tereza Boehmová
Povídka: Moje poslední dobrodružství
„Čtyři roky, žádný telefonát a teď spolu stojíme u hotelového baru... A vypadáš hezky. Přesně jako se to zpívá v té písničce, co jsme měli tak rádi. Kde ses tu vzala?“
Tereza Boehmová
Povídka: Heligón
Když se seznámili, uchvátil ji rafinovaně skrytou něžností. To, jakým způsobem hladil její struny, jak jeho ruce samozřejmě běhaly po klávesách a přisvojovaly si tu zcela přirozeně komplikovanou a nepředstíranou lehkost.
Tereza Boehmová
Ministerstvo lásky nabízí univerzální formulář pro valentýnský dopis
Vážení občané, vážené občanky, každý z vás má jistě v životě někoho, kvůli komu se v noci budí, s kým to možná tak úplně nevyšlo a komu jste třeba (ať už vědomě nebo nevědomě) pěkně ublížili.
Tereza Boehmová
Povídka: Rande se starší milenkou
K napsání tohohle smyšleného příběhu mě inspirovalo jedno video na youtube a článek na ONA DNES o tom, že starší zkušenější ženy jsou (naštěstí pro nás pozvolna stárnoucí) stále žádané a to i mezi mladšími muži. Proč to tak je?
Tereza Boehmová
Povídka: Exkluzivní rozhovor s vedoucí pracovnicí Testovacího centra pro dokonalé samečky
Podařilo se nám dostihnout velice vytíženou ředitelku Testovacího centra pro dokonalé samečky (TCPDS), která nám poskytla exkluzivní rozhovor o dlouhodobém projektu, který jistě zaujme každou ženu... a vlastně možná i muže.
Tereza Boehmová
Fotoblog: Lahůdky 7
V minulém blogu jsem vám neprozradila celou krutou pravdu, byla to jenom půlka toho všeho jídla, co jsem snědla. V rámci pokání ještě pokračování. Vlastně trochu kecám, vůbec mě to nemrzí a udělám to zase.
Tereza Boehmová
Fotoblog: A zase to jídlo (Lahůdky 6)
Dnes jsem si ráno v posilovně slabě nahmatala.... pas. Bude to tak měsíc, možná déle, co jsme se neviděli...uvidíte proč... Někdo hledá puls, někdo jiné věci. Otevírat najedení!
Tereza Boehmová
Můžete na matematickou olympiádu spolu s páťáky? Vyzkoušejte si.
Moje starší dcera (5. Třída, 10 let) přinesla ze školy zadání pro letošní matematickou olympiádu, které dostali ve škole, aby ukázali, co v nich je nebo není.
Tereza Boehmová
Povídka: Na exkurzi v pekle
Nedávno jsme s kamarádkami probíraly, jak se nám (dost logicky) nikdy nelíbí nová partnerka našeho bývalého (nebo v horším případě) současného partnera. A na základě toho vznikla docela drsná a krutá povídka. Berte to s nadsázkou.
Tereza Boehmová
O mojí šedé čepici s černými pruhy
Nevím, jak to máte se ztrácením věcí, ale já jsem příšerný ztráceč. Nemá smysl mi pořizovat žádné značkové brýle, čepice, rukavice, ani šály.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 393
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4521x
Aktuálně spolupracuji s časopisem Reflex. Ráda píšu fejetony, pohádky a básničky. Vyšly mi zatím dvě knížky Matka z cukru a oceli a pohádky Zajíček Zlobílek. Vystudovala jsem žurnalistiku, žila chvilku v USA, v Praze jsem pak pracovala například v rubrice názory MF DNES jako editorka.
Píšu články a fejetony do různých časopisů a zabývám se firemním PR.
Na svět se dívám optikou liberální feministky. Mám velmi ráda milé a chytré muže, kteří si nemyslí, že žena je jen služka a ozdoba, ale životní partnerka a u ženy ocení inteligenci a vtip.
Od roku 2007 do května 2017 jsem pracovala pro iDNES.cz - jako administrátorka tohoto blogu, pozici adminky jsem opustila na protest proti zásahům majitele Andreje Babiše do obsahu novin. Cítím, že nemohu být po těchto událostech součástí značky iDNES a MF DNES..
Odcházím sem: https://boehmova.blog.sme.sk/
Seznam rubrik
- Pohádky
- Degenerace číslo DVě
- Degenerace, kterou na mě páchá
- poezie
- Politika - Společnost
- Fotoblogy
- recenze
- Osobní
- Nezařazené
- media
Oblíbené blogy
- Blog Dity Horochovske
- Blog Stepana Binka
- Blog Radka Mikuláše
- Blog Renaty Francové
- Blog Ivy Pekárkové
- já, já, já jenom já :)
Oblíbené stránky
- muj web Tereza Boehmová
- profesionální ateliér - portrét
- Autoské fotoobrazy blogerů
- Fotoobrazy a rámovani