Takový jeden den v životě admina blogu

"Admini jsou zákeřná, líná, zkorumpované banda řízená shora, poslouchající příkazy modro-rudo-rasisticko-multikulti-židovsko-muslimských-puntíkovaných ptáků, hřejících si na prsou různé podvodníky, hady a propagující si jen svoje

Zhruba takto bych s nadsázkou popsala kritiku, která se na hlavy adminů tohoto blogu střídavě a s různou intenzitou snáší. Zábavné a uklidňující na ní je to, jak si navzájem odporuje. Jsme zaručeně padouši, ale každých pět minut z jiných důvodů. Je jedno, kdo má zrovna službu, jakým způsobem komunikuje, nebo co se snaží s blogem udělat. Každé ráno se probudím, kouknu do zrcadla a vidím a zkoumám, jaký padouch to jsem. 

Kdysi nám o podobném stavu na škole přednášel tehdejší šéf zpravodajství ČT Petr Studenovský – řekl, že dokud je nenávistných stížností na protěžovaní všech možných stran přibližně stejně – děláte svou práci dobře. Když jsem začala psát pro blog, hrozně mě to bavilo. Komunita blogerů mi přišla zajímavá a přátelská. Poznala jsem přes blog lidi, se kterými bych klidně šla do hospody a povídala si hodiny. Ve chvíli, kdy jsem se stala administrátorkou, nečekala jsem – že ti samí lidé, se kterými jsem včera seděla u piva – mě budou z minuty na minutu nenávidět a obviňovat z neuvěřitelných věcí. Pamatuju si, jak mě bývalá adminka varovala, že negativní energie, snášející se každý den na moji hlavu, bude tak veliká, že mě to překvapí. Nechápala jsem proč. Vždyť přece spravedlivě posoudím články, ohlídám jasně daná pravidla a vyberu ty nejlepší. Ano, samozřejmě subjektivně nejlepší, ale střídáme se a navíc podobnou práci jsem dělala před mateřskou v rubrice Názory v MFD, takže co by se tak děsného mělo dít? Co by na tom lidi mohlo tak provokovat? Ano, byla jsem naivní. Podcenila jsem, jak jsou lidé sami k sobě nekritičtí a jak se umí navzájem nenávidět. Samozřejmě ne všichni. Je velká část blogerů, se kterými je radost spolupracovat. Ale negativní hlasy jsou vždy slyšet hlasitěji, protože pochválit umí málokdo.  

Nedávno se mě jedna blogerka ptala, co že to admini vlastně celý den dělají a že by o tom stálo něco napsat. Pokusím se tedy tomuto přání vyhovět a popsat, co se všechno může dít.

Mám službu. Můj jednoduchý úkol je projít všechny články od poslední titulní strany blogu a vybrat nové zajímavé články do upoutávek. Projít musím taky seznam titulních stran a zkontrolovat, aby se autoři a autorky na titulní straně neopakovali příliš často. Při té příležitosti opravím drobná porušení kodexu – velká písmena v titulku, když je čas, tak i špatné formátování v textech. Dále musím vyřídit došlé maily, vytvořit titulní stranu, přemýšlet o tipech na doporučení do novin a do iDNES.cz. Uveřejnit a odpovědět lidem, co posílají první pokusy, kouknout do diskusí a vzkazů v admin systému, odhadnout a případně poslat tip hlídačům diskusí na témata s potenciálně bouřlivými diskusemi … atd. atd. je toho hodně a každý admin má své další přesně dané úkoly.

V mém popisu práce je také všem slušně odpovídat. Někdy se člověk musí držet stolu, ale většinou to jde. Bloger X mi několika maily nadává, jak je možné, že na titulní straně je bloger X1. Bloger Y mě chválí, že je konečně na titulu bloger X1 a že to s iDNES.cz nebude ještě tak špatné, i když absolutně nechápe, proč je na titulu blogerka Y2. Bloger Z mi píše, že jsem asi uplně blbá, když jsem nevybrala na titulku jeho článek Z1. Bloger U si právem stěžuje na porušení kodexu v článku Z1. Napíšu oběma, text stáhnu, poprosím o nápravu. Bloger Z1 zuří, píše mi několik nenávistných mailů a článek si vrací sám bez svolení na titulku. Přetahujeme se. Posléze na mě napíše stížnost na všechny strany a věnuje mi nenávistný blog. Mezitím dostávám vzkaz: „Jen tak dál a nebát se tohoto rudého (nebo modrého) svinstva, aby se nám tady už přestalo rozlézat.“ Přemýšlím, co je špatně. Bloger D mi píše, že na blogu je moc politiky a že se nedá nic číst. Bloger T mi nadává, že dávám příliš mnoho apolitických užvaněných článků a že asi nevím, co je teď důležité! Bloger A mi poslal básničku a přeje mi hezký den. Trochu mi zvedne náladu. Bloger F, co měl konflikt s jiným administrátorem pro propagaci fašismu nám píše, že na nás podal trestní oznámení. V mailu uráží Židy tak, že by mohl jít hned sedět. Jsem také levo-bolševická svině.

Služba na diskusích hlásí, že má napilno, protože pod článkem o Romech se debata ubírá směrem – „ta briketa si zasloužila mnohem horší věci, než jen…“ a podobné nepublikovatelné věci. Bloger Z1 mezitím zveřejnil svůj článek jinde, smazal profil a přemluvil kolegu, že mu text uveřejnil na našem blogu pod svým jménem. Všem znovu píšu, stahuji, přesunuji, vysvětluji. Slušně. Bloger Z zveřejnil celou naši korespondenci a poslal ji s upozorněním na Hrad, že na blogu řádí cenzura. Jiní dva blogeři se pustili do „polemiky“ a urážejí se. Nová blogerka nečetla zřejmě kodex a uveřejnila 5 článků za hodinu. Píšu jí, věc uvádím do pořádku. Zřejmě nečte maily a nechápe, co se děje a články si vrací. Přetahujeme se, pak konečně pochopí. Pan N si místo článku vložil reklamu na svůj podnik, pan B zve v jiném článku na demonstraci. Stahuji a píšu jim. Bloger P na to upozorňuje a nadává mi, že jsem si toho nevšimla hned – jenže já zrovna komunikovala se Z1. Pan F neumí vkládat články a blogerka D zase ztratila heslo. Píšu jim, najdu, vyřídím. Dostávám stížnost, že bloger Q rozesílá po celém internetu spamovou reklamu na svůj blog. Část blogerů má pocit, že na blogu je moc politiky a zakládají si nějaké sdružení, hromadně opouštějí blog a pak se zase vracejí, protože se mezi sebou pohádali. Jiná část blogerů chce adminům pomáhat a být prostředníkem mezi adminy a blogery „z lidu“. Jsou vzápětí obviněni z patolízalství a touhou zviditelnit vlastní články. Část blogerů chce zrušit diskuse, protože jsou podle nich málo hlídané. Část blogerů chce diskuse řídit sama a mazat si nepohodlné příspěvky. Jiná početná skupina chce, aby do diskusí nikdy, nikdo nezasahoval a ohánějí se svobodou slova… Všichni jsou přesvědčeni, že jejich řešení je jediné správné.

Znovu musím zdůraznit, že na mě nejsou a nikdy nebyly vyvíjeny žádné tlaky, jaké články mám kam zařazovat. Nikoho neprotěžuju, jen chci vybrat texty, které jsou dobré a budou čtenáře zajímat. Ale blogera L, který přece VÍ, že pracuji ve službách ďábla, stejně nepřesvědčím.

Pořád mě ta práce baví, protože je spousta dobrých článků a zajímavých lidí. I když mě občas někdo den znechutit dokáže. Kolegové to mají myslím stejně.

Jsem stejně padouch. Mám smůlu. Jednoduché odsudky jsou přece tak snadné. A každý je rád perzekuovaný disident. Jen mě tak napadá, když vidím, jaké vášně vzbuzují admini jednoho blogu, s omezeným polem působnosti, kde autoři píší zdarma a ze zájmu a vlastně skoro o nic nejde, že vlastně nacházím trochu pochopení pro politiky. Možná, že část z nich jsou opravdu líní parchanti, ale i ti, co se třeba snaží, stejně budou mít zjednodušenou nálepku zkorumpovaní padouši. Takže, jak je to vlastně s tím odtržením politiků od lidí? Neodtrhli se náhodou lidi spíš od politiků?

P.S. Tenhle článek by neměl vyznít jako stěžování si na krutý osud, co mě potkal. Práce admina mě baví a blogerská komunita je zajímavá, živoucí svébytná komunita, která má svou váhu. Podařilo se tu objevit a doufám, že se ještě objeví, mnoho talentů, osobností a zajímavých témat.

Spíše jsem chtěla lehčí formou naznačit, že admin není nepřítel, jen se – více či méně úspěšně - snaží o udržení určité úrovně hlavní strany blogu (výběru) a stejných pravidel a podmínek pro všechny, aby byl blog iDNES.cz příjemným místem pro čtenáře i pisatele.

Těším se na Vás na brzkém setkání blogerů!

Tento článek v souladu s kodexem blogu publikuji jako soukromý

Dodatek 3.12. 2016

Dobrý večer všem diskutujícím, dnes jsem si říkala, kolikátá podobná "kauza" ohledně údajné "cenzury" to vlastně je za celých 9 let, co zde pracuji pod různými šéfy.
A tak jsem zapátrala v minulosti a objevila podobné blogy, které jsme psali, když někdo byl odejit nebo odešel, ale snažil se na internetu ze sebe dělat disidenta, aniž by uvedl, kolikrát byl varován, jaké texty mu byly staženy a proč.
Bylo to docela zajímavé čtení, můžete si také počíst:
http://info.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=428888
http://info.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=420994
http://info.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=318288
http://info.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=270367
http://info.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=219399
http://info.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=213261
http://info.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=193062
http://info.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=146777
http://redakcni.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=360337
http://redakcni.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=317826