Nechat uřvat

opravdu pomáhá, rodiče to vyzkoušeli před osmadvaceti lety na mně.

Ne, že by to byli takoví necitové, důvod byl mnohem prostší. Spala jsem na verandě chaty, odkud jsem do ložnice nemohla být slyšet, proto jsem byla vybavena tzv. chůvičkou - tehdy ovšem podomácku vyrobenou z rádia. Tato chůvička byla do zásuvky. V noci vypli proud a bylo vymalováno.

Tehdy jsem se ještě budívala 2x v noci na krmení. Tuto noc naši v šoku procitli až v půl desáté dopoledne, běželi za mnou - a já, se zashlými potoky slz na tvářičkách, spala jako dudek.

Od té doby prý už jsem se nebudila, asi jsem zjistila, že to stejně nemá cenu   Takže chce to jen vytrvat.

!

Po přečtení každého takovéhoto článku, po každé návštěvě kamarádky s dětmi, po skoro každé cestě letadlem se utvrzuju v názoru, že vlastnit kocoura je podstatně pohodlnější, klidnější, levnější a nervy méně drásajícnější věc. Někdy si říkám - proč vlastně chci toho sviště??

Re: !

kocour smrdí a je v podstatě děvka...

Přiznávám

 se dobrovolně, že sdílení lože s dětmi  a večerní uspávání mi nevadí...nijak jsme na naše děti netlačili a netlačíme a ten nejstarší zcela sám přestal vyžadovat večerní přítomnost rodiče kolem čtvrtého roku. Ten mladší má 3,5 a ještě občas nás večer potřebuje, ale ne moc často. O kojenci nemluvím. Ten je přisát permanentně :-)

Každý prcek j jiný, ale na hodně platí toto...

"Mohla za to z velké části i kolika..."  Ano, tzv. kolika. Uznávám, je to problém. Nicméně doporučuji si přečíst Harveye Karpa a jeho "Nejšťastnější miminko v okolí", kde je přesně popsán postup, jak tento problém řešit. Jeho metoda pevného zavazování a bílého šumu se nám skvěle osvědčila a nemůžu, než doporučit ji vyzkoušet. Já osobně Karpovi za tuto knihu dávám velký

Vrtěti psem

U mě by se mohl Herodes učit. Náš malý má osobní rekord 64 minut řevu. Druhý den to už jen tak zkusil, abysme neměli pocit snadného vítězství a od té doby usíná v postýlce sám. Po čase dostal i ve vlastní pokoj. Dneska ho cizí lidí v pokoji při spaní ruší. těžké je jen odhadnout rozdíl mezi objektivní potíží a vymýšlením si, protože dítě umí v jistém věku jen velmi hlučně sdělovat: "Vyžaduji zásah servisního technika."

Re: Vrtěti psem

Terezo

Terezo,

jsem na tom stejně špatně  a uklidňuju se, že za 10 let bude líp... nebo snad dřív?

Terezo,

jste mi připomněla, jak jsem hlídala přes noc kamarádům  malého syna ( vychován portugalsko-anglicky). Jeho maminka mi před odchodem zdůrazňovala, že bez pohádky zkrátka neusne. "Já zbožňuji předčítání, takže žádný problém", říkám kamarádce. No co, přečíst pohádku v angličtině snad zvládnu. Dítě se napapkalo, vyčistilo zoubky, natáhalo k postýlce veškeré plyšáky, které byly k mání a dožadovalo se pohádky. Jenže v tom byl háček, ukázalo si na knížku, která byla v portugalštině:), přitom polička byla zaskládána knížkami v angličtině. Co mi zbývalo? Začala jsem číst, zdůrazňuji, že ovládám pouze několik vět a milé dítko se začalo smát a nechtělo přestat. Vidina klidné noci velmi vzdálena...nicméně, já sama jsem se začala uchichtávat a pak jsem řekla, že to stačí a vytáhla anglické pohádky...po hodině a něco dítě spalo až do rána J.

Re: Terezo,

To mi připomělo, když jsem jednou přišla domů a naše mongolská hlídačka četla klukům pohádku v češtině. Kluci poslouchali jak uhranutí, počůrat smíchy jsem se mohla jen já

jestli je to pravda

tak je to opravdu horor

úplně jsem si to představoval a ani mi to pak už nepřipadalo k smíchu