a vida, jedna zajímavá studie

http://relax.lidovky.cz/tiskni.asp?r=ln-zdravi&c=A110404_223151_ln-zdravi_ter 

Kojení?

Dobrý den, paní Boehmová, o jakém kojení tady prosím Vás mluvíte? O TOM kojení, které - bylo v prvních dnech jediným prostředkem, jak jsem dokázala utišit své plačící miminko? - mě, kromě úplných začátků, nikdy nebolelo? - se stalo krásným rituálem,  přispívajícímu ke vztahu mne a mého miminka? - mne nikdy neobtěžovalo (prso vyndám i v tramvaji, zřejmě nemám dostatek taktu ke všem, kterým se to "hnusí", na rozdíl od hladového dítěte).

TO kojení, díky kterému má moje dítě v půl roce o 5 kg víc, než při narození, a já o 5 kg míň, než před otěhotněním? Kojení, díky kterému mohu kdykoliv během noci dát svému miminku pocit bezpečí, aniž bych musela udělat víc, než si přisunout k hrudi? Že se při kojení uvolňuje "hormon lásky", oxytocin, asi víte. Možná mi to nebudete věřit, ale ještě dnes při tom občas zažívám pocity lekého vzrušení. A fakt si kvůli tomu nepřipadám jako hrdinka.

Kojení? part II

Mrzí mne, že jste nic z toho nemohla zažít, a rozhodně Vás kvůli tomu

nemám za špatnou matku. Je určitě bezva podpořit ženy, které kojit

nemohou. Váš článek ale svědčí spíše o tom, že problémy byly v první

řadě ve Vaší hlavě. A tam si je musí vyřešit každý sám.

zaslouzile matky

Kdykoliv ctu jakykoliv clanek o kojeni, ci nekojeni, tak vetsina diskuzi se zvrtne do boje kdo je zaslouzilejsi matka...... matka, kojici hrdinka ktera to ''dokazala'' a casto to take chce vsem na verejnosti ukazat jak to dokazala.

A pak ty matky krutasky, ktrerym by deti mely byt odebrany socialnimi pracovniky, jelikoz je krmi necim, co je prinejmensim jedovate jako arzen a nazyva se to UM.

Patrim k tem druhym, k tem co z lenosti a pohodlnosti potrestaly sva dvojcata a zamerne jim podavala vyse zmineny jed. (a jak se jim hezky po tom spalo, a konecne na vaze pribiralo, zatimco se lina mama valela).  Jo, jo, dneska jem jim uz devet, jsou zdrave, jejich IQ jsem nemerila, ale pripada mi dostatecne vysoke (urcite s nim preziji), alergie nemame krime obcasnehojarniho posmrkavani . A mame se vsichni moc radi, i s tatinkem, ktery se mnou sdilel ''krmici smeny'' z lahvi.

Drzim palce vsem jak kojicim tak nekojicim matkam  - hlavne aby ty deti byly zdrave a vy matky take.

Kojení může být radost...

...pokud to matce jde, nestresuje ji to, není jí to fyzicky nepříjemné natolik, že to odnáší psychika - a tak dále a tak dále.

Patřím do skupiny těch matek, které se zatnutými zuby vydržely kojit tři měsíce - s tím, že takovou hloupost už u svého druhého dítěte, které se má narodit každým dnem, neudělám, pokud to nepůjde, tak to prostě nepůjde a nebudu to lámat přes koleno. Ty tři měsíce jsem protrpěla, jinak se to nedá nazvat, a to jak fyzicky, tak psychicky, což se samozřejmě odráželo i na dceři i v rodině.

Nechápu ty, které se za každou cenu snaží ostatním vnutit svůj názor - každý má nárok si zařídit život po svém, kojit nebo nekojit je rozhodnutí každé matky a nikdo nemá právo jí kteroukoli variantu vnucovat. Je mi líto, když pak vidím ony hony na matky, které kojit nechtějí nebo nemohou, to nepochopení širokého okolí a věčné otázky "ty nekojíš? proč ne?!"...

Budme radi, ze UM muze pomoci, kdyz je zle

Ctu si, jak kamos Sid omila evoluci a patra, jaka fyziologicka zmena nastala za poslednich padesat let.

O jednom dulezitem prirodnim jevu zatim nepadlo slovo. V prirode zvirata nektera sva nepovedena mladata zabiji a obcas jeste zblajznou. Je to popsano v minulych stoletich i u nekterych prirodnich narodu v dobe nouze, nebo zabijeni prestarlych. O tech mladatech, co nepreziji z jinych duvodu, vubec nemluve.

Statisticky: druh prosperuje, kdyz v prumeru po kazdem rodici zbudou dve ziva mladata, nektere druhy rodi nekolik desitek mladat. Priroda nastavila vyvoj tak, ze prezili ti, kteri dokazali odchovat v prumeru dve mladata na jedny rodice. Jsme uspesny druh, v prumeru odchovavame vice nez dve mladata.

Pred devadesati roky, (na ktere se Sid tak odvolava), muj otec prezil jako jedine z peti deti. My deti o ctyricet roku pozdeji, jsme prezili vsichni, kde priroda nadelila nekvalitni genetiku, nastoupi medicina a technika. Driv deti umrely, dneska dostanou UM. Zaplatpanbuh.

Milé dámy, už někdo někdy kopnul do ........

když prolétnu diskusi, tak si vzpomenu na starý vtip, jak sedí starý pán na lavičce v parku, vedle sedí maminky s kočárky a baví se o tom, která zažila při porodu větší bolest.

 Dědeček najednou říká. "Milé dámy, nezlobte se, že se vám do toho pletu. Ale už vás někdy někdo kopnul do koulí??"

Oběť to není

Kojení není a nemusí být žádná oběť v případě, že dítě přibývá, nemáte ho u prsu 24hodin denně a neřve po kojení za chvíli hlady. Kolika se přežít dá, zažila jsem to 2x a nijak mi to nevzalo chuť kojit dál i když to bylo náročnější období. Vyspalá jsem, omezení, co kojení přináší mi nevadí. Bez alkoholu nějaký čas vydržím a trajdat po večerech budu za chvíli taky, netrvá to dlouho.

Pohodlné to opravdu je, nemusím ohřívat vodu, vyvařovat flašky, nosit sebou nádobíčko, je navařeno pořád. Krásné kojení může být, pokud nejsou problémy jako ve vašem případě. Za hrdinku se nepovažuji :-)

Já bych tak negeneralizovala. Nekojení není žádný zločin a pokud to nejde, tak se nedá nic dělat.

Re: Oběť to není

Mischplysch, moje řeč, bavila jsem se o tom s kamrádkou psycholožkou a nekojení opravdu není zločin, vždyť i v přírodě některé samice odmítají kojit mláďata... Mně je to zkrátka odporné a na láhvi s UM nevidím nic špatného, vyrostli jsme na tom a zdravotní postižení nemáme, dokonce mám i IQ na výši, kojící fanatičky bych naložila do lihu! Ať každý činí tak, jak uzná za vhodné, neurotická matka neprospěje ani sobě ani děcku... Paní Boehmové fandím, jen si dovolila napsat to, co ostatní považují za stigma!

kojná versus individualita

Zdá se, že tohle je velká otázka dne. Buď si uděláme několikrát denně chvíli na kojení a je to čas jen pro matku a dítě (časem i trochu nudnější, takže se dá vyplnit ještě další činností), nebo chceme zapadnout do žvota bez extra omezení a zvládat leccos pohodlněji.

jak bylo řečeno, zpočátku se začátek kojení projeví čímsi, co projede tělem - a u dalších dětí je bolavé přicucnutí ještě výživnější. Jenže za ten čas, který aspoň v prvních týdnech vymezíme klidu a vychutnáme si to spojení s dítětem, prohloubíme spojení, jaké flaška nedá. Jde třeba i o takovou tu čarodějničinu, která lépe umožní dotykem snížit horečku a bolest v budoucnu. Která děcku prohloubí šance na vřelé emoce. A tak dále. Slova jsou nahouby, musí se to prožít.

Mně je vždycky líto dětí, ale i žen, co skočily na pohodlíčko anebo pod tlakem zvenčí skročí do proudu, aby to s děckem až tolik nepřeháněly. Co a kdy je přehánění? Určitě ho objevíme i u některých kojicích matek. Vždycky musí být místo pro rozum.

způsoby a důvody

Mně přijde ohromně výstižné rčení "kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody" - kojit jsem chtěla, dělala jsem pro to všechno, co bylo v mých silách (dokonce volala i laktační poradkyni a musím říct, že zrovna mně dobře poradila) a kojila jsem a skoro roční dítě stále a ráda kojím i přes krušné začátky. Mám pocit, že dítě není tele, že by pro něj asi to "lidský" mlíko mohlo být z nějakého důvodu lepší, než kravské. Je to můj názor - pokud někdo kojit nechce, ať nekojí, zase jeho volba, ale hrozně se mi poslouchá, že to prostě nešlo, když dotyčná akorát hledala důvody, proč nekojit, než způsoby, jak kojit.

Re: způsoby a důvody

ale vzdyt je to jasne. Kdyz se chce, tak to jde. To,co popisuje autorka, je prehnane. Ma partnera a jeho mati, tak mohla deti dat jim, mleko nastrikat a jit se chvili vyspat. Staci hodka dve, udela to divy. Sama jsem nemela pomoc nikoho, zijeme na jinem kontinentu nez vetsina pribuznych a zvladla jsem kojeni i vareni i to byt manzelkou, kojit neznamena nebyt manzelkou, na druhe strane snad manzel chape, ze kojenec ma vetsi potreby nez on, dospely to clovek....To, ze melo jedno dite koliku, neznamena, ze ji bude mit dite druhe. Reseni bylo, ona  ale zvolila cestu nekojeni a hezky si to zduvodnila.

fascinujete mě

Milé maminy, musím se hned přiznat - jsem laktační poradkyně. I přesto mi snad zůstal zdravý rozum a nejsem fanatický bojovník za právo dítěte na kojení za každou cenu, ale taky je pravda, že nepracuji přímo v Krči - srdci laktační ligy. Mě hlavně trochu děsí, jak málo jste mezi sebou solidární. Jakmile některá maminka připustí, že kojení vzdala, ostatní zasloužilé kojné se na ni vrhnou jako hejno supů. Proboha mateřství snad není jen o kojení! To si opravdu myslíte, že když někoho odsoudíte, že to pomůže? Musí to být asi slastný pocit, ta představa, jak někoho znovu vrhnete do pocitu totálního selhání a neschopnosti. Nebo má ta kritika jiný smysl, který mi uniká?