něco mi tu chybí...

Dobrý den Terezo, už proto, že se jmenujete jako moje druhé dítě, začetl jsem se do vašich blogů. Což o to, psát umíte skvěle, koneckonců jsme oba studovali i stejnou almu mater :-) a možná mi do toho nic není - ale něco mi v tom líčení rodinných strastí i slastí chybí. Nikde ani slovo o tom druhém, kdo by vám měl pomáhat s dětmi, balením, přípravou svačin a vůbec se vším, co rodinný život přináší. Jsem sice taky novinář, ale zároveň táta na rodičovské dovolené, takže jsem možná na tohle téma citlivější, nevím... POkud jste na obě děti sama - a navíc s tím malým jezdíte i do nemocnice, jak je vidno z posledního blogu, tak to teda klobouk dolů! Držím palce do budoucna, at jste zdraví a at vám to píše. Za ty čtyři a půl roků co jsem u dětí mám zkušenost, že nic se nevytratí tak rychle jako schopnost psát.. ale když se večer dostanu stahanej k notasu, už na nějaké hlubokomyslnější texty bohužel nemám příliš šťávy... H

klid,

to si zautomatizujete. včetně těch náhradních sad čehokoli. jenom vám to možná zůstane. :-) naše děti v pozdějším věku znechuceně hlásily, že zas měly největší bágl a zásobovaly ty, které na školce v přírodě..., byly poprvé.

.......

cestování s dětmi je sice náročnější, ale výborné, sedět na zadku doma  můžeme v důchodu...

JAK NIKDY NEBALIT...

Povím Vám v kostce jednu příhodu. Jeli jsme na kolech do Maďarska. Že si sbalí 20 kilovou bagáž a nenechá si do toho mluvit jsem pochopil. Je žena a má na na hlouposti svaté právo. Když brala ke každému telefonu pro jistotu dvě nabíječky ani jsem nepřipomínal, že na dovolené má telefon mlčet.U trojech monočlánků k rádiu jsem chabě připomněl že si je můžem koupit. Kde asi -zněla dopověď. Na každé pumpě povídám , jsouc vzápětí uzemněn - co když je nebudou mít ?! Bylo to, jako podráždit hejno vos. A tak když začala zkoumat, jestli nám bude stačit plynový vařič jsem se rozhodl ji dorazit. Vezmi sebou kamna povídám, ať máš na čem vařit.

A bylo po dovolené, vzápětí i po společné ložnici a nakonec bylo i po přítelkyni. Až se mi to příště stane, budu raději mlčet. Kdo má ty ženský pořád shánět.

Zatím to ujde.

Lahváče mám.

Zdraví Jenda Zíma.

Re: JAK NIKDY NEBALIT...

chlapovi vesměs stačí náhradní boty, prádlo a fusakle. manekýna dělat netřeba. posledně jsem se balila na potápění a při pohledu na titěrnou hromádku hader (bágl 20kg včetně všech cajků, neoprénu a baterky do vody) pochopila, že je ze mě pomalu chlap.

Klobouk dolů!

Já před Vámi smekám a hluboce se klaním...Vypravuji občas jenom sám sebe na dvoudenní akce typu maraton na MTB,tu Jizerská 50,tamhle nějaké zahraničí...Ještě se mi nestalo,že bych něco někdy nezapoměl...Vždy jsem  ale razil heslo,že vraceti se přináší smůlu v cestování a tak už ani nikdy nepřemýšlím,jestli jsem si vzal vše,co jsem původně zamýšlel

 Vaše děti Vám jednou budou vděčné a budou moc rády vzpomínati na to "stěhování národů"

To se zvládne

Jenom bacha, aby se vlivem přívalu čerstvého vzduchu nepřihodilo, že se vás vrátí o jednoho víc!

Re: To se zvládne

neděste mě! Dvě děti je moje životní maximum!! Už nikdy víc! Leda by mi něco hodně těžkého spadlo na hlavu.