Rádoby rozkošné psycho tlachání

Není divu že už Freud měl na gauči 10-krát víc vídeňských paniček než kapitalůismem vystresovaných měšťáků.

Klasické dílo, jakási bible feminismu, Monology vagíny, jsou pžíkladem nekonečných nářků a naříkání, psychologického až psychického zmatku v hlavě. Tento blog je takovou malou, místní verzí podobného stavu.

Postpartum deprese?

Ketrá nikdy nezmizí, dá se na ní vždy vymluvit: Když zavračdím své dítě nebo když si "jenom" donekonačně stěžuji a naříkám?

Nu, někteří to cení, jiní to léčí čokoládou nebo nákupem módy (na manželovu) kreditku. Úžasné, kreativní, obdivudoné? Ani náhodou.

Terezko,

Není to lehké, jednoduché, si zachovat dobrou náladu, když se díváme

smutné tragedii do očí.Není to lehké, jednoduché, si zachovat dobrou náladu, když se díváme

smutné tragedii do očí. Přesto je důležité si najít cestu jak občas

vypnout, jinak je možné vyhořet až na dno a ztratit zdravý rozum. Doufám, že už je vám i dcerunce líp a máte možnost nabrat sílu po vyčerpání. Přeju hezký sluníčkový a pokud možno usměvavý den

Hlavně pozitivně

Žádné výmluvy. Vsugerujte si jedinou myšlenku, že už to nedopustíte. Ani princ nad drakem nevyhraje lehce, jenomže s mrňouskem spojíte síly a půjde to. Dokud si připouštíte negativní věci, tak se také dějí. Hodně sil a třeba i magii.

Hodně síly!

Vydržte, vydržte, vydržte... Co jiného.

Držím pěsti. Hlavně Vaší dceři, Vy jste silná osobnost, Vy to zvládnete, i když dnes to tak nevypadá.