Jsem unavená. Za svůj život jsem už absolvovala přibližně 14 889 debat o feminismu a přibližně stejný počet debat o rasismu. Časem se už ani člověku nechce začínat, má pocit jisté marnosti. Protože i když tolikrát napíšete, že 2 plus 2 jsou 4, oni stejně budou tvrdit, že je to 3 nebo alespoň 1,5. Ale když na blogu opakovaně vycházejí tak naivní články o feminismu, jako byl ten od Ley Bradáčové, pana Hofírka nebo Evy Michálkové (a jistě by se našlo mnoho dalších) dojde i mně trpělivost a musím se zase po letech proměnit v paní učitelku. Takže děti, přednáška začíná.
Feminismus nemusí dnes – ve dvacátem prvním století – svou existenci obhajovat. Feminismus prostě je a bude. Články, které uvažují nad tím, zda by feminismus vůbec měl nebo neměl na světě být, patří do starého šrotu, v devadesátých letech minulého století jich vyšly tuny (psala jsem o tom bakalářku, proto to vím). Zapátrejte prosím v archívech a přečtěte si je, ať se pořád dokola neopakujete. Jste jak zaseklá stará deska.
Nohy si holím a muže mám ráda
Tak především - feminismus není jeden. Když se označím feministkou, neznamená to automaticky, že nenávidím muže, neholím si nohy a každý sex považuju za znásilnění, nesmíte mi otevřít dveře a zaplatit tu a tam v restauraci. To je naprostá kravina.
Feminismus je jen zastřešující pojem – například jako je zastřešující pojem slovo „politika“ nebo „věda“. Pod slovo „politika“ se také schovají levicové strany, extrémistické strany i pravice, křesťané, zelení a tak dál. Z některých se vám dělá špatně, některé jsou vám blíž a některé přímo podporujete – každý z nás je – ať chce nebo ne - politický tvor. A stejně je to s feminismem a jeho typy.
John Stuart Mill
Jsou typy a proudy feminismu, jako jsou například ten radikální nebo feminismus marxistický, které máte naprosté právo nenávidět a kritizovat a v publikacích těchto směrů skutečně najdete neskutečné věci, která vás právem pobuřují. Ale prosím rozlišujte a přistupujte k feminismu alespoň s minimální znalostí. Existuje spousta dalších směrů a typů feminismu a mezi nimi i velmi sympatický feminismus liberální, jehož zakladatelem byl anglický filosof a ekonom John Stuart Mill.
Mill obhajoval, aby se ženám dala možnost prokázat, že jsou schopny studovat a pracovat. Vycházel z předpokladu, že stejně jako se potvrdilo, že otroctví je jen sociálně zkonstruované a že otroci jsou po osvobození schopni samostatného plnohodnotného života, mohlo by se prokázat i to, že ženy nemusí být zavřené doma a mohou rozvíjet své schopnosti a osobnost. Dnešní liberální feminismus nepožaduje naprosto žádné extrémy, a kdybyste si přečetli nějakou odbornější publikaci, překvapilo by vás, že byste nejspíš podepsaly/i každou větu a hrdě se k liberálnímu feminismu přihlásili (muži i ženy), stejně jako se k němu hlásím já. Doporučuji si zadat liberální feminismus do vyhledavače.
Feministky.com jsou podvrh
Prosím nepište už rozhořčeně o stránkách feministky.com. Je to podvod! Kolikrát ještě bude potřeba napsat, že jde o trapný pokus o podvrh a zneužití pojmu feminismus. Podařilo se jim jen zkrátka obsadit atraktivní doménu, která byla volná. Doménu zneužívají k reklamním účelům na různé pitomosti. Zbytečně jim naháníte čtenost.
Pane Hofírku – váš článek o tom, že paní Sokačová nechtěla novináři prozradit s kolika muži spala, čímž poukazujete na to, že je opravdu ale opravdu divná, považuji za skutečně velmi pozoruhodný. Od kdy musíme novinářům hlásit počet partnerů? Kritizujte klidně myšlenky této dámy nebo její práci, ale do tohohle vám, ani hloupému novináři, který se na to zeptá, opravdu nic není. Jestli tím naznačujete, že paní Sokačová je feministka a tím pádem by s ní nikdo nespal, tak vás mohu ujistit, že dostatek sexu a partnerů se statusem feministky/nefeministky vážně nesouvisí. To konkrétně mně můžete věřit a svůj feministický naturel jsem rozhodně nikdy netajila.
Naivní Češky
Neznám žádnou jinou zemi, kde by se po 20 letech stále debatovalo o tom, zda feminismus přijmout nebo zatratit. Všude jinde v západním světě vědí, že feminismus jako hnutí udělal pro ženy na téhle planetě strašně moc a jen díky odvážným feministkám a feministům, kterých v historii - a dokonce i té české - nebylo málo, mohou dnes ženy chodit volně po ulici, mohou volit, studovat a chodit do práce a brát za to slušný plat. Jen díky feminismu ženy přestaly být méněcenné bytosti a svět nás bere vážně.
Proto nadskakuji vzteky, když nevděčné a v tomto oboru nevzdělané naivní Češky a jejich rádoby vtipní mužští kolegáčkové začnou naprosto bez jakýchkoliv znalostí kálet do vlastního hnízda.
