Ten pozitivní bilanční článek, co vždycky píšu na konci roku

20. 12. 2016 13:42:30
Tak si tu píšu svůj tradiční článek k roku 2016 a pak mi při čtení zpráv o Rathovi, Zemanovu kroku ohledně Lex Babiš a nakonec ještě o hrůzách z Berlína, zhořkne ožižlaná tužka v koutku.

Jak si mám užívat předvánoční pohody, když svět je navzdory mojí nejlepší snaze občas tak odporné místo? Ve vzduchu visí emocemi nabité věty, které nás občas pronásledují všechny: „Kam se ten svět řítí? Co s námi bude? Co moje děti? Jak tomu do příště zabránit? Co dál?“ A pak mi dojde, že svět se bohužel s různou intenzitou „někam“ řítil celkem vždycky a když si vybavím různé historické mezníky, řítil se „tam“ občas opravdu nechutně. A pak zas bylo líp, aby se zase mohl řítit trochu jinam, i když podobným směrem.

To, co s tím můžu opravdu reálně teď hned udělat, spadá bohužel do kategorie „skoro nic“. Leda žít, jak nejlíp umím, dokud to jde. Zajímat se o dění kolem, chodit k volbám, číst, psát, nevěřit hoaxům, pomoct tomu, komu můžu pomoct a bojovat právě s takovým zlem, na které stačím. A to zas asi až zas tak málo není.

Když se podívám zpátky na rok 2016 v osobní a pracovní rovině, tak překvapivě nevidím, kromě pár drobností, žádné velké průšvihy, ani katastrofy. Byl to dobrý rok. Momentálně při hodnocení převládala vnitřní pohoda, což je něco, co nikdy netrvá věčně, proto si toho teď naleju hned plný horký voňavý hrnek a pomalu budu upíjet.

Děti mi dělaly radost. Byly hodné, milé, nadané, chytré a šikovné. (Stejně jako ty vaše, jen se stačí podívat zblízka). Pokud mi někdy lezly mírně na nervy, vím, že když se udělá součet, vždycky to vychází mnohonásobně v kladných položkách.

Dobrá zpráva je, že náš malý rodinný tyránek babi (94) přežila další rok a zdárně pokračuje ve vymýšlení triků, jak všechny dostupné pečovatele psychicky rozhodit. Kolikrát jsem cestou od ní letos mlátila vzteky hlavou o volant, asi ani nespočítám. Nevím, jestli se nám ji podaří i letos nějakým trikem vylákat na Vánoce k nám. Leda by se mi ji podařilo přesvědčit, že nás svou návštěvou nepotěší, ale řádně potrápí, pak by to možná podnikla... Zapínám svoji nekonečnou fantazii na plné obrátky, ale zatím mě nic nenapadlo. Tipy vítány.

Byl to rok krásných výletů, dovolených, kulatých narozenin, ale i práce, kterou mám překvapivě dost ráda. Pár lidí mě zklamalo, pár potěšilo, jako to nakonec bývá v životě celkem pravidelně. Člověk chtě – nechtě „dospívá“, začíná si přátele vybírat mnohem pečlivěji a kvalita převažuje nad kvantitou.

Radost mi v závěru roku udělala i kauza Radka Bangy, který přestože dobře věděl, co bude následovat, prokázal velkou osobní odvahu a upozornil na problém, na který my tady na blogu narážíme už mnoho let. Rasisté a pseudovlastenci – tedy lidé plní primitivní nenávisti - získávají čím dál větší pocit, že jejich zvrácené názory o nadřazenosti jedné rasy nad druhou (popřípadě jednoho národa nad druhým) jsou jakousi „zakázanou pravdou“, kterou je potřeba (znovu) vytáhnout na světlo světa. Jenže ouha... Ono to tak nějak popírá sebe samo...

Proti rasismu totiž tentokrát stojí poměrně silný protivník - talentovaný úspěšný pracující Rom, který každým dnem dokazuje, že úspěch nezáleží na barvě kůže, a když to dokáže on, může to dokázat každý, kdo se bude snažit. Tím, kam se vypracoval, dokazuje rasistické části společnosti, že jejich předsudky a házení všech Romů do jednoho pytle jsou hovadina. Stejně jako to ve společnosti plné předsudků dokazují další úspěšní integrovaní Romové – jen namátkou: Jarka Balážová, Richard Samko, Monika Bagárová, Vlasta Horváth, nebo můj šéf Patrik Banga a mnozí další, kteří třeba nejsou tak známí. Problém totiž není a nikdy nebyl v příslušnosti k etniku, ale ve snaze někam se dostat, v zázemí, výchově, vzdělání a příležitostech.

A i když se tentokrát hnus opět valil ze všech špinavých děr, odpor byl naštěsí dost velký a dost silný na to, aby ho převálcoval. Pro teď. Jako jednotlivci nemůžeme dělat mnoho, ale pořád ještě můžeme vyjádřit nesouhlas a dovést alespoň mlčící většinu k zamyšlení.

A k tolik ohýbané „pravdě a lásce“. Ty dvě bohužel nikdy nevítězí jen tak samy od sebe, zatímco vy ležíte na gauči. Občas je potřeba vstát a postavit se za věci, které považujete za zásadní. I když se vám nechce a není to pohodlné. I když se na vás lidé dívají jako na šílence, co jim narušují jejich cool lenošivý svět. Bohužel nikdo jiný to za vás neudělá. A když to neuděláte vy a včas, jednou se můžete (s velikým údivem... jak se to tak asi sakra mohlo stát) ocitnout v přecpaném vagonu směr smrt. Třeba proto, že se někomu nelíbí barva vaší kůže nebo náboženství vašich předků.

Do roku 2017 vám přeji kromě zdraví, štěstí a lásky, také hodně osobní statečnosti a odvahy.

A nezapomeňte na známé rčení: „Nechme ty, co nás milují, ať nás milují a ti, co nás nenávidí, ať si zvrknou kotník a my je pak snadno poznáme podle kulhání.“ :-)

P.S. Milý Ježíšku, nic mi nedávej, všechno mám, ale prosím... nikoho mi neber a to ani příští rok. (zdroj: citáty z facebooku)

Autor: Tereza Boehmová | úterý 20.12.2016 13:42 | karma článku: 24.39 | přečteno: 768x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Jiří Žamboch

Putinovo dnešní vojenské srovnání NATO a Ruska záměrně kulhá.Situace Ruska je o dost lepší

Dnešní srovnání NATO Putinem dalším chytrým Putinovým tahem.Prohlášení "Rusko vydává desetkrát méně na obranu než Spojené státy, tak je ruský útok na NATO nesmyslný." má ukolébat veřejnost evropských členů NATO.Je to však jinak.

28.3.2024 v 20:10 | Karma článku: 6.23 | Přečteno: 105 | Diskuse

Jan Pavelec

ČR má se svým upoceným pojetím liberalismu 200 let zpoždění.

Podle Listiny základních práv a svobod se Česká republika nesmí vázat na jakoukoliv výlučnou ideologii či náboženské vyznání, a podle Ústavy má být státem sociálním, nikoliv (neo)liberálním.

28.3.2024 v 15:50 | Karma článku: 13.08 | Přečteno: 185 | Diskuse

Jan Bartoň

Přichází nový věk – volíme mezi tragédií a realismem

Pan Václav Vlk starší uveřejnil skvělý komentář k současné mezinárodní situaci pod titulkem Přichází nový věk tragédie. Abychom předešli tragédii, musíme zvolit realismus.

28.3.2024 v 10:00 | Karma článku: 28.44 | Přečteno: 593 | Diskuse

Petr Duchoslav

Ruský břeh Roberta Fica

Jsem proslovenský, dělám vlasteneckou a suverénní politiku, vše jen pro národ. Tak by se stručně dala charakterizovat politika staronového premiéra Roberta Fica. Zní to sice líbivě, ale realita je bohužel jiná.

27.3.2024 v 9:24 | Karma článku: 25.26 | Přečteno: 525 | Diskuse

Petr Štrompf

Utažený kremelský šroub. Stržený závit pak způsobí pohromu

Islamisté vraždící v Moskvě. Mrtví na obou stranách ukrajinské fronty. Represe režimu, žijícího ve strachu o sebe samého. Šrouby stále utahuje a bude je utahovat ještě víc.

26.3.2024 v 17:34 | Karma článku: 18.92 | Přečteno: 471 | Diskuse
VIP
Počet článků 393 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4521

Nová knížka pohádek Zuzanka a Goldýš mi vychází právě nyní, už je v knihkupectvích nebo možno koupit i přímo na www.boehmova.cz

Aktuálně spolupracuji s časopisem Reflex. Ráda píšu fejetony, pohádky a básničky. Vyšly mi zatím dvě knížky Matka z cukru a oceli a pohádky Zajíček Zlobílek.  Vystudovala jsem žurnalistiku, žila chvilku v USA, v Praze jsem pak pracovala například v rubrice názory MF DNES jako editorka.
Píšu články a fejetony do různých časopisů a zabývám se firemním PR.

Na svět se dívám optikou liberální feministky. Mám velmi ráda milé a chytré muže, kteří si nemyslí, že žena je jen služka a ozdoba, ale životní partnerka a u ženy ocení inteligenci a vtip.

Od roku 2007 do května 2017 jsem pracovala pro iDNES.cz - jako administrátorka tohoto blogu, pozici adminky jsem opustila na protest proti zásahům majitele Andreje Babiše do obsahu novin. Cítím, že nemohu být po těchto událostech součástí značky iDNES a MF DNES..
Odcházím sem: https://boehmova.blog.sme.sk/

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...