Povídka: Heligón

20. 02. 2017 11:50:10
Když se seznámili, uchvátil ji rafinovaně skrytou něžností. To, jakým způsobem hladil její struny, jak jeho ruce samozřejmě běhaly po klávesách a přisvojovaly si tu zcela přirozeně komplikovanou a nepředstíranou lehkost.

Výbušná ryzí horlivost, se kterou se dělil o svoje mnohovrstevnaté nekonečno uvnitř. Připomínal útroby nádherné, ale pichlavé růže. Spolu byli houslový i basový klíč. Černé a bílé klávesy, piáno, kytara a texty ukryté do písní. Byli disharmonická harmonie. Notové osnovy plné veselých, hlasitých, ale i tichých, teskně smutných taktů přetékajících notami. Byly tu i takty, kde převládaly dlouhé pomlky, takty s vysokými tóny i dunivými basy, které střídal klid a dokonalá souhra. Dohromady to dávalo hlubší smysl. Nebyla to prvoplánová čtverylka, ale komplikovaná kvalitní nevtíravá hudba spojující mnoho zdánlivě nekompatibilních hudebních stylů.

A pak si náhle zničehonic pořídil heligón. Nechápala... Proč takový okázalý lesklý nepěkně znějící robustní nástroj. Vždyť ani neladil s ničím, co předtím dělali...

„A zahraješ si se mnou ještě někdy?“ Zeptal se jí jakoby nic... Jakoby ona a heligón mohly jen tak existovat paralelně vedle sebe.

Urazila se. „To tedy nevím... dokud hraješ na heligón, tak si spolu nemáme, co říct. Nikdy jsem nebyla na dechovku a ten zbytečně hlasitý nástroj, ze kterého tečou sliny do plivátka, celého tě obtočí a dusí, mi prostě, promiň, nesedí. Možná ještě tak trubka, flétna... nebo varhany kdyby to byly. Ale heligón? Kam jsi dal oči? A sluch... ten především.“

„Ale mně se líbí. Přijde mi, že zní docela hezky. Podívej se, poslechni si... Dej mi šanci ukázat ti, jak pěkně hraje.“ Nadechl se a přiložil tu věc k ústům a vyloudil zvuk.

Otřásla se odporem... „Copak jsi nic nepochopil? Jsi to ještě vůbec ty? Ty a já jsme byli jedineční. V našem světě. Odhadli jsme i beze slov další společnou skladbu, a když jsme měli chvíli, skládali jsme sami. Tančili jsme, měli volné ruce a milovali tu hru. Nemůžeš sem přitáhnout tohle monstrum a tvářit se, že je všechno jako předtím a já se s tím mám prostě srovnat.... Heligón?!"

Naštval se. „A ty máš patent na pravdu? Kdo ti ho dal? Kdo ti dal právo rozhodovat co a jak mám vidět a vnímat? Neměla bys mít radost, že jsem šťastnej, že jdu svou vlastní cestou? Měl jsem pocit, že o to ti vždycky šlo. Podpořit mě v čemkoliv, co dělám, a co si vyberu. Neměl by tohle pravý přítel umět?“

„Nevím... Možná. Ale přátelství je podle mě i v tom, když druhého varuješ, protože to tak cítíš a to bez ohledu na to, co ti to způsobí a jakou vlnu nevole to vyvolá. Nebudu ti lhát. To, že tě mám ráda, neznamená přece, že musím schvalovat všechny tvoje kroky, souhlasit se vším a kývat se přiblble do rytmu, který mi nesedí. Na to mám hudbu i tebe příliš ráda. Když mi něco neladí, řeknu to. Jsem už taková. A možná jsi na to už zapomněl, ale i já si kdysi chtěla zahrát jednu skladbu na to prťavé podivné uhozené kazoo s příšerným zvukem a řekla ti o tom, a tys taky hned instinktivně věděl, že je to špatně a dal jsi mi to najevo. A to pěkně nevybíravým způsobem. Já ale vzala tvou upřímnost jako dar a měl jsi pravdu, jsem zpětně za tvou radu vděčná. Vím, žes to se mnou myslel dobře. To přátelé dělají.“

„Hm... ale prostě....... teď chci hrát na tenhle heligón. A pokud to nejsi schopná přijmout, tak tě už nepotřebuju. Závidíš mi, nepřeješ mi to! Vypadni. Teď hned! Budu tvořit zcela novou hudbu... s tímhle pěkňoučkým novým naducaným heligónkem. Ťuťuňu...“

„Jak jako... vypadni? Půjdu sama... Pro mě a heligón tu fakt není místo. Rve mi to uši. Cokoliv od rapu, přes pop, ska, country, jazz, třeba i klasiku, ale dechovku fakt ne. Asi tuhle lekci potřebuješ. Foukej, práskej třeba i do činelů, jestli tě to aktuálně baví, ale prosím tě... Nenech si zatemnit mysl předčasně. Nezakládej hned dechový orchestr a hlavně nepodepisuj neuváženě žádné smlouvy s nahrávací společností. Můj tip je, že ti to dříve nebo později dojde. Tak aby nebylo pozdě... a nemusel jsi pak do konce života v okovech dechovky řízené heligónem vzpomínat na skladby, co jsme hrávali a mohli hrát. Zachovej si vnitřní svobodu, neměň svou nespoutanou podstatu a nikdy nehraj písně, které ti nejdou od srdce. To je upřímně míněná rada. Snad poslední.“

„Neposlouchám... nechci vědět, co říkáš... zní mi to jen jako bla, bla, bla... Já a heligón budeme žít happily ever after!“

„Jak myslíš. Řekla jsem, co jsem měla říct a nebudu si muset nikdy vyčítat, že jsem mlčela. Budu už pryč, až se ráno probudíš. Budu zpívat a hrát chvíli sólo, než se pustím do dalšího duetu. Pokud vůbec někdy. A tobě přeju... ať najdeš to, co hledáš. A příště..., ať je to aspoň trubka, to se dá občas poslouchat... třeba v rámci jazzu. Pak se možná k tobě vrátím, samozřejmě, jen - když budeš chtít. Přeju ti... ale přeju ti jen to skutečně nejlepší! Bez kompromisu.“

Autor: Tereza Boehmová | pondělí 20.2.2017 11:50 | karma článku: 14.35 | přečteno: 384x

Další články blogera

Tereza Boehmová

Knížka pohádek Zuzanka a Goldýš slavnostně pokřtěna a vypravena do světa

Publikuji (jako soukromý blog) pár fotografií z uvedení knížky pohádek Zuzanka a Goldýš na trh. Na křtu panovala veselá atmosféra, přišlo hodně lidí a spoustu podpisů si užily i dvě ilustrátorky Anna a Emma Boehmovy.

8.11.2018 v 17:03 | Karma článku: 5.71 | Přečteno: 124 | Diskuse

Tereza Boehmová

Pozvánka na křest knihy Zuzanka a Goldýš

Milí čtenáři a blogeři, podařilo se mi dopsat knížku pohádek Zuzanka a Goldýš, která se teď objevila v kamenných obchodech i online knihkupectvích. Srdečně Vás zvu na křest 18.10. 2018, v 17:00. Neoluxor, Václavské nám. 41, PH 1.

30.8.2018 v 20:24 | Karma článku: 6.69 | Přečteno: 147 | Diskuse

Tereza Boehmová

Milí voliči Andreje Babiše, prosím odpusťte si už…

Znáte ten příběh... Byla krásná, mladá, sexy, zdála se čestná, přímá a upřímná, přísahala vám věrnost a vy jste s ní vstoupili dobrovolně a s velkou parádou do svazku manželského.

11.10.2017 v 14:12 | Karma článku: 44.07 | Přečteno: 7896 | Diskuse

Tereza Boehmová

Nové články na boehmova.blog.sme.sk

Toto je soukromý článek, kam si budu postupně přidávat odkazy na texty, které zveřejním na blogu sme.sk. Je určen těm čtenářům, kteří rádi četli moje texty - aby je nemuseli hledat. Stačí prokliknout.

23.5.2017 v 11:29 | Karma článku: 11.02 | Přečteno: 492 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Lance

Pětiletý transgender, aneb když se dětem neumí říct: ne

Cˇetla jsem, že pětiletý nevlastní syn britské ženy, která žije jako muž s matkou dítětě, nyní prochází proměnou z chlapce na dívku. Pár si ztěžuje, že nejsou zodpovědni za sexuální zmatek pětiletého dítěte. Přechod na jiné pohlaví

17.1.2019 v 18:22 | Karma článku: 22.21 | Přečteno: 495 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog XXXXXXXI.

Neumím opravdu odpočívat; vždycky mám potom divný vnitřní pocit, že jsem měla něco smysluplného dělat, abych čas lépe využila.

17.1.2019 v 16:46 | Karma článku: 6.83 | Přečteno: 125 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Jak se tohle mohlo vůbec stát? Zázrak! Teda megaprůšvih!

"Gratuluji Vám, maminko!" Nevolnosti minulých dní ji dohnaly až k lékaři. Maminko??? "Musel jste se splést, pane doktore, já .. už jsem dlouho... víte... nemám žádného partnera..."

17.1.2019 v 6:00 | Karma článku: 9.97 | Přečteno: 803 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog XXXXXXX.

Aby se svět netočil jen kolem práce, domu a dětí, vypravili jsme se s manželem na krátký společný relaxační výlet uprostřed týdne.

16.1.2019 v 16:32 | Karma článku: 10.32 | Přečteno: 226 | Diskuse

Ivana Lance

Married Girl, Married Girl...

Začátkem roku 1980 nebylo bežné mít doma telefon. V našem svépomocném družstevním bytě byla zavedena pevná telefonní linka. Měla jsem telefon a později, za mírný poplatek, jsem si objednala modní novinku, telefon tlačítkový.

16.1.2019 v 13:18 | Karma článku: 15.13 | Přečteno: 547 | Diskuse
VIP
Počet článků 393 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4488

Nová knížka pohádek Zuzanka a Goldýš mi vychází právě nyní, už je v knihkupectvích nebo možno koupit i přímo na www.boehmova.cz

Aktuálně spolupracuji s časopisem Reflex. Ráda píšu fejetony, pohádky a básničky. Vyšly mi zatím dvě knížky Matka z cukru a oceli a pohádky Zajíček Zlobílek.  Vystudovala jsem žurnalistiku, žila chvilku v USA, v Praze jsem pak pracovala například v rubrice názory MF DNES jako editorka.
Píšu články a fejetony do různých časopisů a zabývám se firemním PR.

Na svět se dívám optikou liberální feministky. Mám velmi ráda milé a chytré muže, kteří si nemyslí, že žena je jen služka a ozdoba, ale životní partnerka a u ženy ocení inteligenci a vtip.

Od roku 2007 do května 2017 jsem pracovala pro iDNES.cz - jako administrátorka tohoto blogu, pozici adminky jsem opustila na protest proti zásahům majitele Andreje Babiše do obsahu novin. Cítím, že nemohu být po těchto událostech součástí značky iDNES a MF DNES..
Odcházím sem: https://boehmova.blog.sme.sk/

Najdete na iDNES.cz