Značková dámička versus ukoptěná šmudla (degenerace IV.)

Ne, že by pro vás vzhled byl úplně všechno, tak povrchní nejste. Ale právě jste si koupila novou kabelku a sladila jste ji s botami, páskem a šátkem. Proč ne? S pečlivě zvoleným make-upem vyrážíte do práce nebo na schůzku. Dneska máte obzvlášť dobrý den, stihla jste si zaplavat, natřít se samoopalovacím krémem, máte čerstvě nalakované nehty a připadáte si úžasná. Právě chcete otevřít svůj oblíbený časopis. A pak ji uvidíte. Ulepenou šmudlu. Táhne psa, kočár a několik dětí. Povytáhnete opovržlivě obočí a říkáte si. Proč si neumyje hlavu, proč se aspoň trochu nenamaluje. Ať se pak nediví, že jí ten její podvede s někým jako jsem já.

Sledujete, jak ma sladene teplaky s kocarkem a botami, tak to ma byt. Jestlipak takovou modu vyda i ONA DNES? :)http://www.guaranteed-issue-health-insurance.com/images/mother_w

Úplně vás chápu. Byla jsem na okraji té bažiny také. Vypadalo to tam pěkně. Žila jsem si život dámičky, cestovala, kupovala si věci na sebe a byla – jak to tak v určitém věku bývá - velice kritická k ostatním. Mateřská? Tak to nebude žádný problém. Jenom si sladím svoje boty na podpatku s barvou kočárku a budu celou „miminčí výbavu“ brát jako výzvu, tedy jako další doplňky.   

Nashledanou podpatky a sexy prádlo 

No, vy, milé damy a pánové, kteří jste rodičovstvím už prošli, mi jistě dáte za pravdu, že není větší nesmysl, než si na mateřskou dovolenou pořizovat podpatky... Můžete je s klidem vyhodit už v těhotenství.  

I když mi na tom, co mám na sobě, vždycky docela záleželo, už v devíti měsících růstu jedné nejmenované části těla, začalo pohodlí trochu ustupovat kráse. Například ty úžasně strečové bombarďáky až k pupíku, strašlivě bílé, ale pohodlné podprdy s širokými ramínky, které nosily už naše babičky a které byste si na rande, stoprocentně nevzaly(i). Zvláště muži asi ne :)  Bye, bye kostice a podpěry. Dobrý den ležérní plandavosti!  

Příšerné modré lacláče

Naštěstí pro těhotné je dnešní móda už velmi pěkná a rozmanitá. Je z čeho vybírat a příšerné modré lacláče našich matek nebo úděsné těhotenské šatičky typu oteklý bompar, si nemusíte pořizovat. Naopak, módních kreací, které umí vtipně zakomponovat břicho je naštěstí dost. Za velký vynález jsem považovala tzv. těhotenský pás, což je pruh elastické látky, který si natáhnete přes břicho a záda a jinak můžete přes něj stále nosit svoje netěhotenská trička, která jen časem končí o něco výš. Také byl čas na používání tuny milovaných krémů a kosmetiky, kvůli které jsem si v práci vysloužila přezdívku paní krémová.V této fázi jsem se ještě cítila velmi dobře a módně.  

Trička blicí a mrkvová 

Módní hrůza přišla až po narození Aničky. Nešlo ani tak o to, že bych neměla pěkné věci nebo se do nich nevešla, což byla samozřejmě také částečně pravda :), ale především nemělo smysl brát si na sebe něco pěkného a čistého, když ten pošetilý nový tvor neustále zvracel. Se smutným výrazem v očích jsem seděla u skříně a třídila trička na tzv. „blicí“ a ta pěkná, na později. Celý půlrok jsem pak strávila v těch prvních, většinou bílých, protože na nich mléko není tolik vidět. Pak přišla vlna prvních příkrmů a triček mrkvových a špenátových. A i když jsem se neustále převlékala, Aničce se někdy nepozorovaně povedlo pozvracet mi kromě zad i zadek a nohu zezadu, což jsem třeba hned nezjistila a pochodovala s tím vesele po Královských Vinohradech. Často jsem po lokty v čemsi vzpomínala na Mirandu ze seriálu Sex ve městě, jak si omylem rozmázla hovno po čele. Několikrát jsem od toho nebyla daleko.  

Protože to byl neustálý úprk bez oddychu, přednost měly nízké boty, které se lehce nazouvají, protože v ruce většinou třímáte dítě a nemůžete se ohýbat. Také všechno, co je volné, co se jen tak natáhne přes hlavu a jednoduše zase sundá. A na čem je toho nejméně vidět. Ponožky neměly šanci. Dát je ve spěchu dohromady a ještě natáhnout nešlo. Často musely zůstat doma. Jednou jsem dokonce dorazila do práce s každou botou jinou. Nelžu, bohužel. Rtěnku jsem si připravila ke dveřím a alespoň jsem se snažila pravidelně na ten pobledlý ksicht namalovat  ve spěchu nějakou pusu. Ta pak možná zářila na dálku jako semafor na bílé zdi, křičící stůj, ale bylo mi to jedno.  

Snad nikoho známého nepotkám

A ačkoliv jsem se úpěnlivě snažila vypadat upraveně a čistě, někdy mi prostě došla energie a s neumytými vlasy, nenamalovaná, jsem byla ráda, že jsem se po probdělé noci vůbec donutila obléknout kus jakéhokoliv hadru a vypotácela se ven. Snad mě nikdo nepotká, prosila jsem v duchu. Samozřejmě, že v takovém stavu vždycky narazíte na bývalého milence nebo dávnou sokyni. Už v tom „ahoj“ slyšíte, že si všimli.  

Ale co, tak zrovna nejsem za kočku, kašlu na to. Tohle se jen musí nějak přežít, řekla jsem si a polila se další tunou deodorantu, protože tahání dítěte, kočáru a neforemné kabely s plenami, lahvemi a kdo ví čím ještě, (óó, kdepak jsi má miniaturní Gucci) znamená, že je člověk neustále zpocený.  

Vylézt z bažiny a zařadit se

Nyní už se zase hrabu zpátky do sedla, kočárek a "outfit" mám občas i sladěný :), obhlížím voňavky, nakupuju kabelky a připadám si konečně trochu jako člověk – žena. Ale na upocené dámy  s dětmi kolem (vlas každý jinam, kruhy pod očima, volné tričko, nic neladí), se dívám o trochu shovívavěji. On i takový upatlaný den může být občas docela hezký.  

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 

DOSLOV:
Diskuse pod článkem mě trochu zmátla, nevím, zda jsem popsala, co jsem chtěla úplně jasně. TEPLÁKY VEN MEZI LIDI VE MĚSTE NIKDY NENOSÍM :) Pořád i v těch nejhorších dnech jsem se snažila vypadat prijatelně (proto ta rtěnka). Nechtěla jsem říct, že když jste na mateřské, nemáte se o sebe starat a že je to omluva pro všechno, jen jsem chtěla popsat to, že se móda, ať chcete, či ne, zakonitě změní. Já se nikdy jako ukoptěná šmudla necítila. Tak daleko to nedošlo, jen chapu, že je k tomu často blíž a dívám se na to s pochopením. Toť vše.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------  

Předchozí díly zde:

O degeneraci, kterou na mně páchá mateřství (I. část)

Plameny vášně a já (degenerace II. část) 

My, cukrující monstrum v plurálu (degenerace III. část)