Proč jsou náhle závody typu Spartan Race tak populární?

Je to zábava jen pro aktivní sportovce a možná trochu i pro šílence? Nebo výzva, nad kterou stojí zato se hlouběji zamyslet?

Napadlo vás někdy, proč jsou v poslední době tak oblíbené filmy typu Hunger Games a Divergent, kde jde primárně o boj o přežití a které vyprávějí o podobném „výcviku“ a připravenosti na extrémní výkony a situace, jaký je nutný třeba pro nyní populární překážkové závody Spartan Race. A ty běhají, jak ženy, tak muži.

S tím, jak obliba těchto překážkových závodů u nás roste (nově v Česku, ve školách a fitness centrech začíná fungovat dokonce i verze cvičení pro děti Spartan Kids (moje Emma tam chodí!!!) a děti mohou běhat speciálně pro ně upravené závody Spartan Kids Race), si zřejmě část lidí možná pozvolna uvědomuje, že jsme se dopracovali do bodu, kdy jsme natolik pohodlní a rozmazlení, že nás rozhodí sebemenší míra nepohodlí a v extrémních situacích neobstojíme. Což je v současném nestabilním světě docela nebezpečné.

Jsme zvyklí se přesouvat autem z místa na místo, vysedávat v teple kanceláří, všechno si objednávat od stolu přes internet. Sportu máme málo. Kondici malou nebo žádnou. Když nás ofoukne, chytneme hned virózu nebo chřipku. Nedoběhneme tramvaj. Neumíme šplhat, nepřelezeme plot, neuděláme kotrmelec. Jsme snadný terč nejen pro nemoci, ale i pro všechno ostatní.

Přitom žijeme v politicky neklidné době plné konfliktů, které jsou sice zatím relativně daleko. Ale těžko říct, jak dopadnou a kam se mohou rozšířit. A kdy se nám jistá tělesná kondice může hodit.

Zatímco například v zemích, jako je Izrael, všichni – ženy i muži - projdou armádním výcvikem a musí tak vykazovat určitou formu fyzické zdatnosti a jsou v případě nutnost připraveni alespoň základně se o sebe postarat, v Česku by zřejmě většina z nás v případě nějaké nečekané události nepřežila ani pár dní.

Nejsme na nepohodlí zvyklí a trénovaní. Když vypadne elektřina, jsme jako bez ruky, když neteče teplá voda, panikaříme. Nevíme, co dělat v případě nebezpečí, nevíme, kde je náš nejbližší bezpečnostní kryt a jak se tam rychle přemístit. Ovšem každoměsíční "zkouška sirén" probíhá neustále… Tak trochu zbytečně...

Při těchto překážkových závodech se cení nejen sportovní kondice, připravenost, odolnost – ale je nutno ji zkombinovat také s určitou odolností psychickou. Schopnost čelit nástrahám, nebát se umazat, odřít, podat výkon, navzdory překážkám a okolnostem, překonat sám sebe i tam, kde si člověk připadá úplně na dně – to jsou „lákadla“, která k těmto závodům přitahují stále více nadšenců - dospělých i dětí. A není divu.

Myslím, že jedno z hesel pro Spartan Kids „Don't handicap your children by making their lives easy“, to vystihuje dokonale. "Neulehčujme našim dětem příliš život, dlouhodobě jim tím škodíme."

K čemu bude, když si nějaký překážkový závod vyzkoušíme a zlepšíme si kondici? Možná kromě osobního uspokojení vlastně k ničemu... Ale možná... - a nechci nic špatného přivolávat - jsme malá země s malou profesionální armádou. Kdyby došlo na lámání chleba, bude se každému z nás jakýkoliv trénink a fyzická zdatnost a psychická připravenost hodit. Ti, co absolvují podobné závody, na tom budou určitě lépe, než běžný pohodlný rozmazlený občan.

Bohužel nikdy nevíme... a co se děje například na Ukrajině a v Rusku se nás bohužel může časem týkat daleko více, než si teď třeba chceme připustit.

O běhání podobných závodů píše u nás na blogu iDNES.cz například Veronika Šimáčková

----------------------------------------------------------------------------------------
Pokud by vás zajímalo víc o historii nebo konkrétních závodech - stačí si do googlu zadat pojem "Spartan Race" a "Spartan Kids Czech Republic" a najdete facebookovou stránku nebo informace o tom, kdy je nejbližší závod a co to obnáší. (V souladu s kodexem Blogu nedávám do článku aktivní linky)