Moje 11. září 2001
U mě všechno začalo jednou šťastnou náhodou. Do přihlášky ke studiu jsem totiž namísto Washingtonu D.C., kde jsem chtěla studovat, vyplnila jen Washington. A ta dvě písmenka jsou zatraceně důležitá, protože Washington je stát ve zcela jiné části USA, od D.C. vzdálen přibližně 5 hodin letadlem. Byla jsem trochu překvapená, když mi pak psala University of Washington, že mě přijme, ovšem adresa, kam pojedu, byla Seattle.
10. září 2001, v podvečer, jsem vystoupila z letadla v Seattlu a prošla bez zdržování imigrační přepážkou. Žádné otisky, alerty a snímání rohovky. Bez problémů jsem si vyzvedla zavazadla nadechla se amerického vzduchu. Tam už na mě čekal Bruce, u kterého jsem měla dočasně bydlet, než začne škola a půjdu na kolej. Nikdy předtím jsem ho neviděla. Jen jsem si e-mailovala s jeho ženou Brendou.
Vypadal celkem sympaticky. Byl to silnější muž ve středních letech s kulatým obličejem a brýlemi, který si ovšem nedělal nějaké násilí se zřetelným mluvením. Pusu otevíral velmi málo a jakoby bokem, ale na druhé straně toto „mluvení napůl“ vyluzoval bez přestání a evidentně hrozně rád. Anglicky jsem tehdy sice uměla, ale porozumět jeho dialektomluvě bylo po více než 12 hodinách cesty téměř nad moje síly.
Vycházelo z něj jen takové árůůůůůůmžt liderly jem kůůůůl rajt liderly. Jeho nejoblíbenější slovní vycpávku literally (doslova) jsem dešifrovala až o několik týdnů později. Tehdy jsem se jen společensky usmívala a nebylo mi lehko. Vezl mě do neznáma, říkal něco o tom, že Brenda ještě nepřiletěla a že pracovala přes víkend v jiném městě, což znamenalo, že budeme v jejich domě sami dva.
Ta představa mě netěšila, vůbec jsem ho neznala a připadala jsem si ztracená. V hlavě tisíce otázek: Zvládnu školu? Vydrží můj vztah v Praze tuhle vzdálenost? Bude moje angličtina stačit na studium?
Dům byl celkem pěkný, Bruce mi ukázal můj pokoj plný base-ballových čepic, které visely na všech zdech, a pak ještě více než hodinu provozoval mluvení a já jen napůl pospávala na gauči, než mě propustil. Posun času si vybíral svoji daň a já se probudila o půl jedné a do tří koukala do zdi. Pak jsem ještě na chvíli usnula.
Bylo okolo sedmé ráno západního času, když mi Bruce vtrhl do pokoje. Strašně jsem se lekla. Něco nesrozumitelného zamumlal a tvářil se rozrušeně. Nevěděla jsem, co se děje. Bála jsem se, že mi chce něco udělat. Nechápala jsem, proč mě tahá z postele takhle brzo a vleče mě nekompromisně k televizi.
V New Yorku bylo v té chvíli skoro 9 hodin. Na obrazovce stála kouřící věž, hned jsem ji poznala. Dva dny před odletem jsem byla na filmu Pearl Harbour, kde filmaři nechali zničit obrovské modely lodí a letadel jako papírové hračky. Vypadalo to tak skutečně. Jako tohle.
Že by nějaký nový katastrofický film?, blesklo mi hlavou, ale pak jsem se podívala znovu. V rohu obrazovky stálo CNN LIVE. Hrklo ve mě. Bruce na okamžik přestal mluvit. Do druhé věže vrazilo další letadlo. Dole se skvěl titulek America Under Attack.
Co teď bude? Seděli jsme u zpráv několik hodin a skoro nemluvili. Bruce jen občas pro něco došel do gigantické ledničky. Přemýšlela jsem, co by se stalo, kdybych v té pitomé kolonce vyplnila D.C. a šla si ten den prohlédnout Pentagon. Nebo letěla Praha – New York a udělala si tam několikadenní přestávku. Návštěvu dvojčat jsem měla v plánu, protože minule mi bylo v NY špatně a nestihla jsem nahoru jít. Všechno jsou souhry malých náhod.
Teď jsem seděla s úplně cizím chlapem tisíce mil od domova. Volala jsem mámě, byla smutná, jen opakovala: je to hrozné, tolik lidí zemřelo. Můj tehdejší přítel pracoval v tu chvíli v české sekci BBC na 120 procent a prohodili jsme jen pár vět. Jsi v pořádku, drž se! Bruce byl překvapený, že událost má dozvuk i v Evropě a byl nadšen solidaritou zemí, jejichž jména dosud ani neznal. Nechápal, že lidé v nějaké „Ček Repablik“, vědí, kde je New York a záleží jim na něm.
Všechny hlavní americké TV stanice se dohodly na nemyslitelném a na 4 dny přestaly vysílat reklamu. Přišlo jim to nepatřičné. Všechny přejímaly zprávy a jen opatrně vybíraly filmy a pořady. Nikdo nechtěl jitřit rány.
Bruce obvolával známé. Každý v USA zná přece někoho v New Yorku a všichni chtěli zjistit, zda je ten a ta v pořádku.
O několik hodin později mě Bruce šoupnul bez vysvětlování do auta a někam jsme jeli. Skončili jsme v kostele na mši za mrtvé z WTC. Kněz – žena - měla dojemnou a dlouhou řeč. Připadala jsem si jako v mlze. Co tady dělám? Jakoby se to ani nemohlo všechno stát. Můj příjezd, obavy z Bruce, škola, tisíce poplašných zpráv, kam ještě kdo může narazit a jak blízko k nám to bude.
Jedno bylo jasné, USA už nikdy nebudou stejné. Jela jsem okusit tu úžasnou zemi svobody a šancí, která ale právě skončila svou zlatou éru. Cizinci už nebudou vítáni s tak otevřenou náručí jako dřív. Později se zvedla až nepříjemná vlna patriotismu a z americké hymny se mi začalo dělat lehce nevolno. Hráli ji tak často a všude, že ani první nestačila dohrát a už zněla z jiné strany jako nekonečný kánon.
Všechny lety byly do odvolání zrušeny, takže Brenda uvízla někde v Santa Fé. O den později se Bruce sebral a vyrazil pro ní autem přes celou Ameriku. Prý měli oslavit výročí.
Zůstala jsem v jeho velkém domě na okraji města, úplně sama. Bruce zapomněl vypnout alarm, takže jsem nešťastně seděla před houkajícím domem na schodech a bylo mi do breku. Jen jsem čekala, kdy mě přijdou zatknout. Sousedé vykukovali ze dveří a nedůvěřivě si mě prohlíželi. Možná jsem teroristka?
Pak mě jeden z nich přišel zachránit a pomohl mi tu věc vypnout. Naštěstí věděl, že tu budu, takže mě nenechal zastřelit a policie nakonec nedorazila.
Celý můj rok v Seattlu byl poznamenán 11. zářím, objevovalo se v každé přednášce, tématu na esej, nešlo na něj ani na chvilku nemyslet. Každý, kdo otevřel pusu, k tomu musel něco říct. Zpočátku to působilo, později některá slova neustálým omíláním začala bohužel ztrácet význam.
To ráno však navždy zůstane v mojí mysli jako trčící memento a upřímně doufám, že svět nic podobného v brzké době znovu nečeká.
Tereza Boehmová
Tereza Boehmová
Knížka pohádek Zuzanka a Goldýš slavnostně pokřtěna a vypravena do světa
Publikuji (jako soukromý blog) pár fotografií z uvedení knížky pohádek Zuzanka a Goldýš na trh. Na křtu panovala veselá atmosféra, přišlo hodně lidí a spoustu podpisů si užily i dvě ilustrátorky Anna a Emma Boehmovy.
Tereza Boehmová
Pozvánka na křest knihy Zuzanka a Goldýš
Milí čtenáři a blogeři, podařilo se mi dopsat knížku pohádek Zuzanka a Goldýš, která se teď objevila v kamenných obchodech i online knihkupectvích. Srdečně Vás zvu na křest 18.10. 2018, v 17:00. Neoluxor, Václavské nám. 41, PH 1.
Tereza Boehmová
Milí voliči Andreje Babiše, prosím odpusťte si už…
Znáte ten příběh... Byla krásná, mladá, sexy, zdála se čestná, přímá a upřímná, přísahala vám věrnost a vy jste s ní vstoupili dobrovolně a s velkou parádou do svazku manželského.
Tereza Boehmová
Nové články na boehmova.blog.sme.sk
Toto je soukromý článek, kam si budu postupně přidávat odkazy na texty, které zveřejním na blogu sme.sk. Je určen těm čtenářům, kteří rádi četli moje texty - aby je nemuseli hledat. Stačí prokliknout.
Tereza Boehmová
Můj blog najdete nyní "v exilu" na sme.sk
Jak už víte, odešla jsem z pozice administrátorky blogu iDNES.cz na protest proti zneužívání médií vlastněných šéfem ANO Andrejem Babišem pro vlastní politické potřeby.
Další články autora |
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
NATO určilo červené linie. Má dva scénáře zásahu proti Rusku, píší média
Premium Severoatlantická aliance připravila krizové scénáře „červených linií“, při jejichž překročení...
S babičkou nepřežila nehodu ani vnučka. Její orgány zachránily tři jiné děti
Nehoda z Čáslavic na Třebíčsku si vyžádala druhou oběť. Auto tam minulý čtvrtek zatím z...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Aktivisté žádají konec pedagožky Univerzity Karlovy a přednášky o „genocidě v Gaze“
Karlova univerzita by měla přehodnotit zaměstnávání osob jako je doktorka Irena Kalhousová, uvádí...
Fotbalový zápas se dohrál noži. Další důkaz, jak války klanů sužují Německo
Premium Tam, kde kdysi přilétla nějaká ta rána pěstí, se dnes střílí. Řeč je o okresním fotbale v Německu,...
Chybí důležitý lék na astma, i kvůli ceně. Kdo koho vydírá? přou se lidé
Premium Češi s astmatem, alergií či chronickou obstrukční plicní nemocí složitě shánějí lék ve spreji...
Na Ukrajině se už vykládá pomoc z amerického miliardového balíku
Americká vojenská pomoc pro Ukrajinu v rámci balíku, který Kongres schválil koncem dubna, již...
Při hromadné nehodě na Karlovarsku zemřel člověk, další čtyři se zranili
Vážná dopravní nehoda dvou osobních a nákladního vozidla uzavřela silnici I/6 u Čichalova na...
Vyhrajte balíček z řady sebamed Anti-Redness
Minulý týden jste soutěžili se sebamedem o kosmetiku pro nejmenší. Tento týden si pojďte zahrát o péči pro vás, a to konkrétně o řadu Anti-Redness,...
- Počet článků 393
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4521x
Aktuálně spolupracuji s časopisem Reflex. Ráda píšu fejetony, pohádky a básničky. Vyšly mi zatím dvě knížky Matka z cukru a oceli a pohádky Zajíček Zlobílek. Vystudovala jsem žurnalistiku, žila chvilku v USA, v Praze jsem pak pracovala například v rubrice názory MF DNES jako editorka.
Píšu články a fejetony do různých časopisů a zabývám se firemním PR.
Na svět se dívám optikou liberální feministky. Mám velmi ráda milé a chytré muže, kteří si nemyslí, že žena je jen služka a ozdoba, ale životní partnerka a u ženy ocení inteligenci a vtip.
Od roku 2007 do května 2017 jsem pracovala pro iDNES.cz - jako administrátorka tohoto blogu, pozici adminky jsem opustila na protest proti zásahům majitele Andreje Babiše do obsahu novin. Cítím, že nemohu být po těchto událostech součástí značky iDNES a MF DNES..
Odcházím sem: https://boehmova.blog.sme.sk/
Seznam rubrik
- Pohádky
- Degenerace číslo DVě
- Degenerace, kterou na mě páchá
- poezie
- Politika - Společnost
- Fotoblogy
- recenze
- Osobní
- Nezařazené
- media
Oblíbené blogy
- Blog Dity Horochovske
- Blog Stepana Binka
- Blog Radka Mikuláše
- Blog Renaty Francové
- Blog Ivy Pekárkové
- já, já, já jenom já :)
Oblíbené stránky
- muj web Tereza Boehmová
- profesionální ateliér - portrét
- Autoské fotoobrazy blogerů
- Fotoobrazy a rámovani