Povídka: Na exkurzi v pekle
Otevřela dveře a dávala si pozor na to, aby to nepůsobilo příliš nedočkavě. Tuhle situaci ve fantazii prožila už tisíckrát. A teď tam stál, přesně, jak si ho vždycky představovala. Rošťácký výraz s příměsí bolavé rozervanosti. Byl o trochu méně hezký, než si ho pamatovala. Přece jen, nějaký čas uběhl. Opřel se loktem a čelem o futra a očima se zeptal, jestli může dál. Kývla hlavou a ustoupila mu. Když se kolem ní protahoval, ucítila známý parfém. Udělalo jí radost, že byl pořád věrný své značce. Stejně jako ona vůni za ta léta nezměnila. Tisíce vzpomínek.
Otočila se a sledovala, jak si sundává bundu a věší ji na věšák. Když začal rozepínat knoflík u bílého svetru, nevydržela a natáhla k němu ruce. Svěsil odevzdaně ramena a nechal ji, aby pokračovala v rozepínání. Dívala se na něj a nevydala ani hlásku.
Mlčeli, protože oba tušili, že řeku, která je rozdělila, mohou přeplavat pouze beze slova. Jedno uklouznutí a utopí se v moři výčitek.
Když se všechny knoflíky vzdaly šikovným ženským prstům, jeho ruce se vznesly do výšky a přitáhly ji k sobě. Tak pevně, jak to jen šlo. Jedny rty se nalepily na ty druhé. Chtíč cloumal pokojem a kýval i těžkým skleněným lustrem v obývacím pokoji.
Nechtěla spěchat, nečekala tak dlouho, aby se jejich milování odbylo v rychlé nedočkavosti v chodbě na podlaze. Bylo toho tolik, co mu chtěla ukázat. Chystala se s jeho tělem sehrát symfonii, o které dosud jenom snil. Byla připravená a odhodlaná ukázat mu, o co v cizích náručích zbytečně přicházel. Stejně jako většina mužů se spokojil s pár chvilkami obyčejné udýchané rozkoše. Tohle bylo jiné, v úžasu zavíral a zase otevíral oči. Netušil nic o napětí, odkládání požitku, místech ukrytých v zakázáných zónách. Elektrizujících přesně mířených dotecích, cílených na konkrétní body. Polohách, které nebyly ani tak akrobaticky náročné, ale přitom originální a vyvolávaly závratě. Proplétaly se jako dva živly, které konečně dostaly možnost projevit své skryté já. Byl šikovný a vnímavý žák, za pár chvil převzal kormidlo lodi a vrhl se odvážně do vln. Spokojeně zasténala.
Když skončili, točila se mu hlava. Kéž by se z tohohle snu nemusel probudit. Podíval se na ni a viděl, jak na jeho hrudi spokojně přede jako kotě, co si právě pohrálo s oblíbenou hračkou a roztomile se protahovalo před spaním.
„Vědělas, že za tebou jednou přijdu… Vědělas to všechno. Jak?!“
„Kdybys mě víc poslouchal, nemusel by ses ptát. Nemusel si ztrácet důležité roky v přítomnosti té zbytečné osoby. Vím všechno. Někdy i dřív, než na to vůbec pomyslíš!“
„Ale neznalas ji…“
„Vždycky dám na svůj instinkt. A na tohle jsem měla okamžitou alergickou reakci. Silnější, než na cokoliv. Sváděla jsem to nejdřív na žárlivost, ale nebylo to ono.“
„A to jako jen tak, jo? Vždyť jsi ji nikdy skutečně neviděla! Nemám rád tyhle tvoje povrchní soudy od stolu, přesto…“
„V době sociálních sítí nemusíš lidi osobně znát, aby sis udělal poměrně spolehlivý obrázek, o tom, co jsou zač a jaké hry hrají. Každý za sebou zanechává nesmazatelnou virtuální stopu. A pipky lačnící po tisících lajků a followerů, prodávající veřejně sebe sama a fotící se ze všech možných úhlů, hamtají mnohem silněji, hlasitěji a jasněji, než zbytek normálního světa. Stačilo pár šikovných kliků, abych podrobně věděla, co je zač. A vůbec se mi to nelíbilo. A nejvíc mě urazilo, že to nepoznáš ty. Člověk, o kterém jsem si myslela, že do lidí vidí docela dobře. Proč bys tohle měl chtít? Falešnou roztomilost? Ufňukané rádoby vtipné statusy, které se opakují v pravidelných intervalech, když se slečna špatně vyspí a zapomene si vyfotit snídani. Značkové hodinky z reklamy, předražené bezcenné korálky Pandora, kafe ze Starbucksu a nezapomeňme samozřejmě také na naprosto nepostradatelný iPhone. Jak originální! Zřejmě jediná taková perla v moři internetu… A pak jsi tu ty – něco, co v jejím panoptiku chybělo. Dobře oháknutý čerstvě angažovaný herec v pseudosvětě vytvořeném pro závistivé (ale na oko hrozně přející) kamarádky plnící její profil stopro upřímnými komentáři: „Jste tááák slaďouncí. Moc slušánkuje. Nejkrásnější páreček.“ A co je nejhorší… jednu věc poznám i na tisíc kilometrů - umlaskaný jednotvárný sex zavánějící nudnou strojovou spořádaností. Prostě taťkova holčička, co v životě neviděla film pro dospělé, a má jistě pocit, že některé věci se do pusy zkrátka neberou. Ty, ty, ty… moc ošklivý chlapec!!! Bylo mi tě líto.“
„Jsi odporná zlá mrcha.“ Podíval se na ni a viděl, že jí v očích zajiskřily malé spokojené plamínky. „To ne… jen ti nikdy nelžu.“- přerušil ji. „A děsíš mě, už zase… jako jsi to dělala vždycky. Prostě jsem chtěl pro jednou zase normální obyčejnou holku. Aby mi došlo, že...“
Mrkla na něj. „Nechci mluvit. Chci ještě jedno kolo,“ řekla vesele. Neprotestoval. Druhý chod si užívali snad ještě lépe, než první.
„A teď? Lásko moje, co uděláme teď?“ zeptal se a doufal, že to po těch letech snad řekne. „Co bys rád slyšel?“ zeptala se se zájmem. „No… ty a já. Vždycky jsme k sobě patřili. Odstěhuju se od ní a budeme žít spolu. Chceš?“ Naklonila hlavu ke straně a obličejem jí proběhl podivný stín. Mlčela. „Tak už sakra řekni, že mě miluješ. Konečně to řekni,“ naléhal.
„Milovala jsem tě. Myslím, že fakt jo. Ale podělal jsi to. Chlap, co by za to stál, by o mě bojoval, navzdory okolnostem, navzdory všem - a nikdy by neodešel s jinou. Řeknu ti, co teď bude,“ řekla úsečně. „Teď se sbalíš a vypadneš.“ Nechápavě na ni upřel oči. „Co?“ „Nedávno jsem něco ztratila, hledala a pak znovu našla. Ale nebyla to žádná materiální věc typu čepice. Byla to hrdost!“
Pořád jí nerozuměl, ale její tón se mu ani trochu nelíbil.
„Hrdost – tedy něco, po čem jsi ty pěkně dlouho šlapal. Měla jsem s tebou vytřít podlahu už tehdy poprvé, když ses na pět dní odmlčel, zmizel a vrátil se s nějakou podivnou hláškou typu „Promiň, vážně jsem tak zlý?“. Měla jsem tě vymazat ze svého světa, když jsi to udělal znovu. A nechápu, že jsem se tebou ještě zabývala, poté, cos mi zkazil jeden jediný víkend, co jsme za ta léta mohli společně mít. Ale evidentně všechno má svůj čas...“
„Proboha, co to říkáš?? A proč tohle, proč jsi mě pozvala dál a milovala se tu se mnou v kuse skoro pět hodin?“
„No, přece, abys věděl, o co každý den přicházíš a mohl sis na to vzpomenout pokaždé, až se jí budeš během tupého přirážení při misionářské poloze dívat do toho diblíkovského pozvolna stárnoucího ksichtu. Užij si to.“
„Skončíš v pekle!“ zařval brunátný vzteky a chystal se prásknout dveřmi.
„V pekle? Ale kdepak. Za pravdu a upřímnost se do pekla nechodí. V pekle jsem byla na exkurzi, můj drahý,“ zasmála se „a právě díky týpkům jako jsi ty, se tam už nikdy nemusím vracet. Mají tam plno.“
Tereza Boehmová
Knížka pohádek Zuzanka a Goldýš slavnostně pokřtěna a vypravena do světa
Publikuji (jako soukromý blog) pár fotografií z uvedení knížky pohádek Zuzanka a Goldýš na trh. Na křtu panovala veselá atmosféra, přišlo hodně lidí a spoustu podpisů si užily i dvě ilustrátorky Anna a Emma Boehmovy.
Tereza Boehmová
Pozvánka na křest knihy Zuzanka a Goldýš
Milí čtenáři a blogeři, podařilo se mi dopsat knížku pohádek Zuzanka a Goldýš, která se teď objevila v kamenných obchodech i online knihkupectvích. Srdečně Vás zvu na křest 18.10. 2018, v 17:00. Neoluxor, Václavské nám. 41, PH 1.
Tereza Boehmová
Milí voliči Andreje Babiše, prosím odpusťte si už…
Znáte ten příběh... Byla krásná, mladá, sexy, zdála se čestná, přímá a upřímná, přísahala vám věrnost a vy jste s ní vstoupili dobrovolně a s velkou parádou do svazku manželského.
Tereza Boehmová
Nové články na boehmova.blog.sme.sk
Toto je soukromý článek, kam si budu postupně přidávat odkazy na texty, které zveřejním na blogu sme.sk. Je určen těm čtenářům, kteří rádi četli moje texty - aby je nemuseli hledat. Stačí prokliknout.
Tereza Boehmová
Můj blog najdete nyní "v exilu" na sme.sk
Jak už víte, odešla jsem z pozice administrátorky blogu iDNES.cz na protest proti zneužívání médií vlastněných šéfem ANO Andrejem Babišem pro vlastní politické potřeby.
Tereza Boehmová
Po 10 letech odcházím z pozice administrátorky blogu iDNES.cz
Sraz blogerů iDNES.cz se myslím moc povedl. Bylo to pro mě velmi smutné loučení, protože jsem tu práci měla ráda, poznala díky ní spoustu skvělých pracovních kolegů, blogerů a blogerek, kterých si vážím a hodně jsem to obrečela.
Tereza Boehmová
Zápis 2017: Nákupy spádových adres, omezování pravomocí ředitelů, losování, nervy a chaos
Jak to dopadne, když se ministryně školství Valachová (ČSSD) pustí spolu s ombudsmankou do nastolování pochybné rovnosti na základě „spádovosti“ a začne systematicky likvidovat výběrové školy?
Tereza Boehmová
Fotoblog Lahůdky: zpět ke slanému
Minule jsme společně vychutnali české sladkosti. Dnes si konečně můžeme dát i něco slaného. I když ani káva, štrůdl a koláčky nebudou chybět.
Tereza Boehmová
Ten super extra vlastenecký fotoblog, co potěší nacionalistu i člověka žijícího v cizině
Pani, vy fotíte pořád jen ty cizácké dezerty! A co ty naše, krásné... české! To byly reakce, které mi občas přišly po uveřejnění mých fotoblogů. Ti lidé mají pravdu! Vždyť já opravdu nefotím ty věnečky, laskonky, špičky...
Tereza Boehmová
Fotoblog: Pojďme na dezerty
Poté, co jsem si během dovolené vychutnala to, co uvidíte na fotkách, jsem měla trochu strach o osud jarní garderóby. Ale už jsem zase zpátky ve cvičebním tempu, tak se to snad upraví. Vy raději jen koukejte a pásek nepovolujte.
Tereza Boehmová
Povídka: Moje poslední dobrodružství
„Čtyři roky, žádný telefonát a teď spolu stojíme u hotelového baru... A vypadáš hezky. Přesně jako se to zpívá v té písničce, co jsme měli tak rádi. Kde ses tu vzala?“
Tereza Boehmová
Povídka: Heligón
Když se seznámili, uchvátil ji rafinovaně skrytou něžností. To, jakým způsobem hladil její struny, jak jeho ruce samozřejmě běhaly po klávesách a přisvojovaly si tu zcela přirozeně komplikovanou a nepředstíranou lehkost.
Tereza Boehmová
Ministerstvo lásky nabízí univerzální formulář pro valentýnský dopis
Vážení občané, vážené občanky, každý z vás má jistě v životě někoho, kvůli komu se v noci budí, s kým to možná tak úplně nevyšlo a komu jste třeba (ať už vědomě nebo nevědomě) pěkně ublížili.
Tereza Boehmová
Povídka: Rande se starší milenkou
K napsání tohohle smyšleného příběhu mě inspirovalo jedno video na youtube a článek na ONA DNES o tom, že starší zkušenější ženy jsou (naštěstí pro nás pozvolna stárnoucí) stále žádané a to i mezi mladšími muži. Proč to tak je?
Tereza Boehmová
Povídka: Exkluzivní rozhovor s vedoucí pracovnicí Testovacího centra pro dokonalé samečky
Podařilo se nám dostihnout velice vytíženou ředitelku Testovacího centra pro dokonalé samečky (TCPDS), která nám poskytla exkluzivní rozhovor o dlouhodobém projektu, který jistě zaujme každou ženu... a vlastně možná i muže.
Tereza Boehmová
Fotoblog: Lahůdky 7
V minulém blogu jsem vám neprozradila celou krutou pravdu, byla to jenom půlka toho všeho jídla, co jsem snědla. V rámci pokání ještě pokračování. Vlastně trochu kecám, vůbec mě to nemrzí a udělám to zase.
Tereza Boehmová
Fotoblog: A zase to jídlo (Lahůdky 6)
Dnes jsem si ráno v posilovně slabě nahmatala.... pas. Bude to tak měsíc, možná déle, co jsme se neviděli...uvidíte proč... Někdo hledá puls, někdo jiné věci. Otevírat najedení!
Tereza Boehmová
Můžete na matematickou olympiádu spolu s páťáky? Vyzkoušejte si.
Moje starší dcera (5. Třída, 10 let) přinesla ze školy zadání pro letošní matematickou olympiádu, které dostali ve škole, aby ukázali, co v nich je nebo není.
Tereza Boehmová
Ten pozitivní bilanční článek, co vždycky píšu na konci roku
Tak si tu píšu svůj tradiční článek k roku 2016 a pak mi při čtení zpráv o Rathovi, Zemanovu kroku ohledně Lex Babiš a nakonec ještě o hrůzách z Berlína, zhořkne ožižlaná tužka v koutku.
Tereza Boehmová
O mojí šedé čepici s černými pruhy
Nevím, jak to máte se ztrácením věcí, ale já jsem příšerný ztráceč. Nemá smysl mi pořizovat žádné značkové brýle, čepice, rukavice, ani šály.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 393
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4521x
Aktuálně spolupracuji s časopisem Reflex. Ráda píšu fejetony, pohádky a básničky. Vyšly mi zatím dvě knížky Matka z cukru a oceli a pohádky Zajíček Zlobílek. Vystudovala jsem žurnalistiku, žila chvilku v USA, v Praze jsem pak pracovala například v rubrice názory MF DNES jako editorka.
Píšu články a fejetony do různých časopisů a zabývám se firemním PR.
Na svět se dívám optikou liberální feministky. Mám velmi ráda milé a chytré muže, kteří si nemyslí, že žena je jen služka a ozdoba, ale životní partnerka a u ženy ocení inteligenci a vtip.
Od roku 2007 do května 2017 jsem pracovala pro iDNES.cz - jako administrátorka tohoto blogu, pozici adminky jsem opustila na protest proti zásahům majitele Andreje Babiše do obsahu novin. Cítím, že nemohu být po těchto událostech součástí značky iDNES a MF DNES..
Odcházím sem: https://boehmova.blog.sme.sk/
Seznam rubrik
- Pohádky
- Degenerace číslo DVě
- Degenerace, kterou na mě páchá
- poezie
- Politika - Společnost
- Fotoblogy
- recenze
- Osobní
- Nezařazené
- media
Oblíbené blogy
- Blog Dity Horochovske
- Blog Stepana Binka
- Blog Radka Mikuláše
- Blog Renaty Francové
- Blog Ivy Pekárkové
- já, já, já jenom já :)
Oblíbené stránky
- muj web Tereza Boehmová
- profesionální ateliér - portrét
- Autoské fotoobrazy blogerů
- Fotoobrazy a rámovani