No nevím, zrovna včera jsem se přistihla,

že šišlám na naše dva psí miláčky, aby to probůh na ně nemělo špatný vliv...

Moc hezké.

Máte pravdu, člověk ke zdrobnělinám a hami, papi, haji, inklinuje velmi rychle, malé dítě navíc na tyto slovíčka lépe slyší. Ale na žvatlání mě neužilo a každému, kdo mi žvatlal do kočárku, jsem dala jasně najevo, že si to nepřeji. Taky moje starší dcera uměla ve 2 letech mluvit bez šišlání a zřetelně vyslovovala i obávané "R", ve 3 letech mluvila plně, jasně a zřetelně. Ta mladší to zvládla taky dobře, jenom zdědila rodinné ráčkování (švagrová dodnes neumí "ř" a "r" jen napůl), které jsme od jejich 4 let postupně likvidovali a dnes (je jí 17) ho uslyšíme jen velmi vyjímečně, když je moc unavená.

Když někdy slyším, jak mluví děti děti předškolního věku, které jdou k zápisu do školy, tak mě jímá hrůza.

Re: Moc hezké.

Na šišlání moc nesejde, to vidím u dětí. Mluvila jsem na oba stejně, jsou jen rok od sebe, starší uměl r ve 3 letech a ř ve třech a půl. Mladší oboje "až" v pěti. Tady jde spíš o dispozice dítěte.

Asi se na Vašich článcích stanu závislákem.

Zase jste mě fantasticky pobavila. Musím přiznat, že když se nám narodili naši dva pitomci, taky jsem k tomu inklinoval a asi jsem musel vypadat jako debil, když jsem se skláněl nad kočárkem a lehce šišlal. U vousatého individua je to dvojnásob zarážející. Nicméně brzy jsem hodil opačný rejd a začal děti vychovávat podle definice - Život je sviňa, tak proč by Váš otec měl být výjimkou. Dneska jsou ratolesti víceméně dospělé a asi moje výchova na nich nezanechala následky, protože jsou poměrně hodně samostatní a na rozdíl od svého otce i normální.

Re: Asi se na Vašich článcích stanu závislákem.

Pepane, doufám, že se vám narodili dva POTOMCI, a ne PITOMCI.

Infantilní žvatlání

Výborný článek, zase jste mi zvedla náladu.

Musím přiznat, že ani já nejsem příznivcem infantilního žvatlání a nikdy jsem je se svým synem neprovozovala. Dost to udivovalo většinu mého okolí - obzvláště dámy, měly za to, že se chovám podivně nemateřsky. On ale velmi brzy, zřeteleně mluvil a hodně toho taky nakecal. Cesty např. MHD s ním byly myslím zábavné i pro většinu našich spolucestujících. A to opět udivovalo a všichni mi říkali, jak to děláme a podle jakých příruček ho učím. No a přitom já jsem se mu věnovala naprosto normálně, myslím stejně jako asi většina matek a příručky nepoužívala žádné - jen zdravý selský rozum.

A jen tak mimochodem - to neustálé mluvení mu zůstalo a kolikrát mu říkám, že mi snad vymluví díru do hlavy. Ale co, v pubertě na to asi ještě ráda budu vzpomínat.

Re: Infantilní žvatlání

Zvanivou dceru mam doma, ani puberta ji neubrala na chuti neustale klabosit s rodici. Tak se moc na pubertu neteste.

Útěcha

Budiš Vám útěchou, že se dá po čase vrátit do normálu - a netrvá to ani tak dlouho, jak jsem ke své vlastní úlevě sama zjistila. Karma  a hezký den !!

Skvělé postřehy

Při Vašich článcích se opravdu bavím a souhlasím, že  nejhorší degenerace je MY, doufám, že do tohoto stádia nikdy jako chlap nedospěju...

Držím palce...

...v co "nejnormálnějším" dialogu.

To volno si fakt užijte a vychutnejte. A kdyby vám snad někdo vyčítal, že odcházíte sama od malého dítěte, tak ho "šťavnatě" odkažte do patřičných míst. Vím o čem mluvím.

Dekuju moc

Dekuju! Prave se chystam odletet na 4 dny do Irska s partnerem a BEZ DITETE. Bude to zajimava zkusenost pohybovat se jen ve svete dospelych :)

Výborný!!!

a hodne stesti s bojem proti degeneraci!