Moje obě děti dělaly ve školce srdceryvné scény taky. Jen s jedním rozdílem. Při odchodu ze školky. Tak moc se jim tam líbilo.

no srdceryvné scény bych tomu neřekla, ale starší ukecávala, že ještě ne, pravidelně. mladší se občas taky nechce.

jsem za to vděčná - odhodit dítě bych nedokázala.

Krásně napsané, dojemné, ale ne uslzené. Závidím ty malé lavičky, věšáčky, sáčky na bačkůrky, umyvadla u kolen a nizoučké záchůdky - pro mě je to moc hezká vzpomínka.  JK

Hezky napsané, ale je to první týden, tak třeba školka vaše děti ještě přesvědčí, že je to tam vlastně moc prima. U první dcery mě tohle nějak minulo, ona se do školky strašně těšila, jen byla párkrát mezi dveřmi na chvíli zaražená z toho, že vlastně žádné z těch dětí nezná a ke komu by asi měla jít... No, ještě mám slušnou šanci užít si to za rok nebo dva u druhého potomka.

A tak to má být......naše děti mají, jak říkají učitelky žertem "láskyplnou polovojenskou drezůru", aneb to, že je máme rádi neznamená, že nám skáčí po hlavě.

Nevytrucují si nic, psí oči už vzdali ve 3 letech....a učitelky se o ně  skoro perou (školková třídá, dále školní třída či družina), neb jsou jak říkají "zlaté".

Není za tím ale žádná "vrozená zlatost", prostě absence "volného rozvoje dítěte" (někdy aplikovaná od batikovaných či SUVéčkových matek) + normální rodičovský cit = není problém.

P.S. je teprve 5. září, mamko, tak bych neházel palnými zbraněmi do obilí držím palec

Na tom  asi něco bude,..že větší drezura může znamenat menší citovou vázanost na rodiče a tim potažmo i menší stesk. Samozřejmě, neni to tak černobílé a vůbec tim nechci říci, že snad za stýskající se dítě může příliš hodný rodič

Pěkně napsané, opravdu. Vim o čem autorka mluví. Musí se přes to rodič přenést, jinak to nejde.

Naše starší dítě taky první den ve školce kňouralo... když mělo jít domů

Hezky napsané, Terezo.

Prožívali jsem to samé kdysi se synem, nyní s vnučkou. Šla tohle pondělí do školky poprvé, jen do oběda, první dva dny usedavě naříkala, i celé odpoledne jakoby nám to vyčítala, včera už to bylo lepší.

Kdybych měl více času a peněz, asi bych zvolil z lítosti domácí výchovu, Ale to také není řešení. Někdy ty děti prostě mezi ty ostatní musí.

já jsem školku nesnášel, ale moje děti se do ní těší. starší syn do ní chodil vyloženě rád a ten mladší ani nemůže dospat. snad mu to vydrží

A to není nic proti tomu, jak výmluvné pak dokáží být učitelky při popisování srdceryvných scén při vyzvedávání :) 

Na to je nejlepší drsná odpověď - a co jste udělala vy, aby se mu tu líbilo? (jasně že jsou případy, kdy s dítětem nehne, ani kdyby se paní vychovatelka na ucho postavila).

Správná učitelka takovou situaci nedramatizuje a dítě tím dostane najevo, že tato zbraň hromadného deptání nezabere a nechá toho o to dříve.