Ja se doma ucila na zkousku.

Mela jsem na ni jit asi za dva dny. Kdyz jsem prisla k televizi a videla to, sedla jsem si na postel u rodicu v pokoji a chvili premyslela, jestli bude hur, jestli se mam na tu zkousku jeste vubec ucit. Dalsi myslenka byla, trochu skodolibe, ze se alespon konecne USA dozvedely na vlastni kuzi, co to je ta valka, kterou nezridka organisuji v jinych castech sveta.

Dalsi vzpominku pak mam na cteni novin. Byl tam kraticky rozhovor s nejakou pani, ktera sebehla z nejakeho n-teho patra a zachranila si zivot. Rekla, ze je z Jugoslavie a tohle uz jednou zazila, kdyz kancelarskou budovu, kde pracovala, vybombardovali Americani, proto pry hned vedela, co ma delat.

Posledni a nejvic otresnou vzpominkou je pak fotka z te udalosti, fotka muze v obleku, ktery leti po hlave k zemi z nektereho patra nad horicim peklem. Naprosto logicke, je lepsi skocit a zabit se, nez cekat, zda uhorim. Fotka nebyla buhvijak ostra, ale myslim, ze to byl mladik tak v mem veku. Ta fotka mne rozplakala.

Vím přesně

co jsem 11.září 2001 dělala - byla jsem v sedmém měsíci těhotenství a při sledování čt2 mě poprvé (ale taky naposled) napadlo - co jsem to proboha udělala - to mám přivést dítě do takového světa?

Přesně,

také jsem si nejdříve myslela, když jsem po návratu do domu zastihla celou rodinu v transu zírající na televizi, že se jedná o katastrofický film... bohužel se nejdenalo

Dekuji

 ... za vzpominku. ANO, kazdy z nas na ten den nezapomene. Amerika pred 9/11 a Amerika po 9/11 .... nikdy uz to nebude stejne. Jako kdyz ztratite nevinnost .....

Zdravi, George

Karma