Kapitola 21. Mysli na děti!

„Ty víš Ester, jak moc tě mám ráda a přeju ti fakt to nejlepší, ale upřímně… vůbec nechápu, že s ním ztrácíš čas…“ energicky protáhla paže a luskla prsty.

Rony byla dobrá přítelkyně. Živel s obrovským srdcem, extrémně vyvinutým šestým smyslem. A pokud někdo uměl skutečně čarovat a rentgenovat očima, byla to právě ona. Prokázala to mnohokrát. 

Byla v tomhle světle tak živočišně krásná s těmi obřími kudrnami a hnědýma očima. Ester se vůbec nedivila, že určitý typ mužů z ní byl úplně vedle. Zároveň však – stejně jako Ester -  budila dojem extrémní síly, ačkoliv uvnitř byla něžná, schoulená, začarovaná drobná třesoucí se, milující bytost. K té se ale málokdo prokopal a to byla škoda. Kdyby existoval muž, který by Rony prohlédl a uměl s tím pracovat, učinila by ho nejšťastnějším na světě. Poklad, co měla v sobě, čekal na svého nálezce.

 „Copak nevíš, Ester, že jsi jeho cílová skupina? Už jsem to zažila s tolika vdanými kolegyněmi před tebou, když mi plakaly na rameni… Nemiluje nikoho, jen sebe. A testuje, jestli může rozvrátit život jakékoliv ženské, na kterou si ukáže. Nezajímáš ho ty… zajímá ho ta hra. A jestli se mu to povede. Slečinky, ženy a hlavně vdané usazené paničky s dětmi, to ho přitahuje. Je to jeho sport. Přece víš, koho si vzal…Stačí se podívat a víš, co je zač… Svůj trest si taky zvolil sám.“ Ester to od ní slyšela už mnohokrát a sama si toho byla vědoma. Pochopila to, přesto doufala – asi jako každá před ní – že se jí podařilo probourat se hlouběji a že se přece jen někam „v něm“ dostala. Ale jestli to tak skutečně bylo… těžko říct.

Že by byla jediná, na kterou to Michal zkoušel, to zavrhla, už když se poznali blíž. Nakonec on sám k ní byl vždycky v tomhle ohledu upřímný. Slyšela o něm tolik historek od kolegyň. O hlubokých pohledech, nenápadných dotecích, poplácávání po zadku, přitisknutí těla u kopírky, polibcích na tvář, flirtování… Co ale věděla jistě je, že málokdy to skutečně dotáhl dál. Byl velký hráč, stačilo mu vzbudit zájem, rozhodit a pak utéct. Nechával za sebou roztoužené zvlhlé paničky se zvednutou sukýnkou.

Nakonec Ester v tomhle nebývala jiná. Hry… tím kdysi žila… Mnohokrát myslela na to, že byl možná její trest…. Trest za dřívější radovánky s méně zkušenými hráči. Trest nebo nejvyšší odměna? Jediný soupeř na úrovni?

„Ale trochu tě chápu, abys neřekla… Párkrát jsem se taky takhle pitomě zamilovala,“ vzpomínala Rony. „pamatuješ na tu mojí osudovou známost s tím postarším hercem? Děvkař od pohledu, ale já to nechtěla vidět, slyšet… Ještě na sobě cítím jeho ruce. A jak mě tisknul ke zdi v šatně, totální vášeň. Ty sliby, ty řeči… A pak se mu skoro ani nepostavil… A výmluvy… Měl mě jako doprovod, aby si ostatní mysleli… a v posteli pak katastrofa. Strejda…“

„Michal mi nikdy nic nesliboval…“ namítla Ester. „můžu se zlobit leda na sebe. Hrál dost otevřenou hru. Varoval mě… I když zákeřností bylo teda dost, já vím. Ale hlavu na špalek jsem si pokládala sama a s úsměvem.“

„Už na něj prostě zapomeň a mysli na děti….“ dodala Rony a věděla, co bude následovat. Téhle větě se společně smály často. „Mysli na děti,“ jakoby nějaká ženská se srdcem mohla na děti nějak „zapomenout“, vymazat je… vždyť děti byly jejich součástí. Malé odlitky, malé dokonalé ještě nezničené Esterky… Tahle věta Ester vždycky tak vytočila, že ji Rony používala schválně.

Děti jsou šťastné, když je šťastný rodič… matka… A pokud někdo žije dlouhodobě v mrtvém vztahu...  Děti spíš ocení tu proměnu z otrávené, znuděné, zanedbané a někdy i vzteklé bytosti na tu zamilovanou zářící, která láskou přetéká. Děti jsou mnohem chytřejší a vnímavější než si myslíme…  

„Ty dobře víš, jak nesnáším to klišé, že lidi spolu mají setrvat až do smrti „aspoň kvůli dětem“. Z toho zvracím… Jakoby fakt, že sis pořídila děti, zavřel dveře ke štěstí… Jakoby to od tebe vyžadovalo všechno…Jsi tu pro ně, s někým sis je udělala, tak trp. Blbost!!! Život je moc dlouhý na to, strávit ho vedle osoby, kterou jen „snášíš“…Která tě vysává a ovlivňuje svojí negativitou… ne, že by člověk měl s lehkostí prásknout dveřmi a nechat všechno za sebou. Ale když vyčerpáš všechny pokusy o záchranu, myslím, že je potřeba sebrat se a klidně se nadechnout čerstvého vzduchu…“

„Ester… vždycky mě baví takhle tě rozparádit“ smála se Rony… „reaguješ pokaždé stejně… A o kom že to tu vlastně mluvíme…“

Obě na sebe mrkly…   

Ester chápala, že Rony nemůže rozumět, co s Michalem sdíleli a kam se dostali. A že jeho dřívější a nejspíš i současné flirty s jinými ženami ji nezajímaly. Ve chvíli, kdy dojde, kam Ester chtěla, už ho to stejně nebude naplňovat.

Na druhé straně si dobře pamatovala věty, co pronášely její fyzicky i psychicky týrané kamarádky a nechtěla přijmout jejich rétoriku, ani styl myšlení… „Ty ho neznáš tak, jako já…On dokáže být i velice pozorný, přinesl mi tuhle květinu, koupil prsten…“ (Jasně, když ti zrovna neláme kosti a cítí se provinile za ten monokl… Okamžitě se seber, vezmi děti a odejdi! Bez výjimky! Není na co čekat. To je imperativ!)

Michal ji ale nikdy fyzicky neublížil... Nebyl snad ten typ...„Vím, že ti to nevysvětlím, Rony… Ale ty ho neznáš tak jako já…“ řekla pak Ester a věděla, co přijde. Obě vybuchly smíchy…

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kate Perry/ Dark Horse (Černý kůň), zkráceno

Věděla jsem,
že ke mně přijdeš
a když už jsi tady,
vybírej raději opatrně

Protože já… jsem schopná čehokoliv,
čehokoliv a všeho
Udělej ze mě tvou Afroditu
Udělej ze mě svou jedinou

Ale nedělej si ze mě nepřítele
Takže ty by sis rád hrál s magií
No, měl bys asi vědět, do čeho jdeš…

Miláčku, troufáš si na to?
Protože po tobě jdu,
jako černý kůň

Jsi připraven, připraven
na perfektní bouři?
protože jakmile budeš můj
už není cesty zpět…

Poznamenej si má slova
Tahle láska tě povznese
jako ptáka
ptáka bez klece
ale dole na zemi,
pokud si vybereš možnost odejít…
Neodcházej…

Máš to teď v dlani tvé ruky, miláčku
Je to „ano“ nebo „ne“, žádné „možná“
Tak potřebuji, aby sis byl jist
než se mi celý odevzdáš
celý odevzdáš…
Odevzdej se mi…

Je to bestie
říkám jí Karma
sní tvoje srdce
jako Jeffrey Dahmer

Buď opatrný
nezkoušej jí vést
srdce je na steroidech
protože její láska je tak silná

Můžeš se zamilovat, když ji potkáš
pokud dostaneš šanci, raději ji využij,
je sladká jako koláč, ale pokud ji zlomíš srdce
promění se v chlad mrazáku

Ta pohádka končí rytířem v zářivém
brnění
Může být moje Šípková Růženka
Uspím jí, uvedu do kómátu
Wooo
Myslím, že ji miluji.
skáču a nezajímá mě to
Jezdí na mně, jako na horský dráze
Proměnila ložnici na výměnný obchod
Její láska je jako droga,
snažil jsem se zkusit přestat,
Ale tahle holka je taková droga,
že jsem podlehl a stal se závislým

Tak ty si chceš hrát s kouzly…
chlapče, měl bys vědět, do čeho se pouštíš...
 

Kapitola 1 Čarodějův cylindr

Kapitola 2 Příběh Valentýnský

Kapitola 3 Tak na tři se rozdělíme...

Kapitola 4 Hladová myš na cestě do ráje sýrů

Kapitola 5 Dřív zamrzne peklo... než tě nechám jít

Kapitola 6 Moje oblíbená chyba

Kapitola 7 Pravidla pro příštích 21 dní

Kapitola 8 Nerovný soupeř

Kapitola 9 Špatný až na kost

Kapitola 10 Nikdy mě neopouštěj, ani když ti řeknu...

Kapitola 11 Růže

Kapitola 12 RozeznávámKapitola 13 Nepředstavujte si bývalého přítele nahého!

Kapitola 14. Lichá

Kapitola 15 Dostaneš přes pusu...Kapitola 16. Soud

Kapitola 17. Hotel U tří králů

Kapitola 18. Ro(c)kyKapitola

19. Tvar mého srdceKapitola

20. Tohle se nikdy předtím nestalo… (u jezera)

Kapitola 21. Mysli na děti!

Kapitola 22. Hologram

Kapitola 23. Nejvíc bolí, když už to nebolí

Kapitola 24. Chtěl jsem jen říct, že už tě…

Kapitola 25. SlaměnkaKapitola 26. Kaktus a chodící výčitka