Kapitola 18. Ro(c)ky

Seděl u počítače a díval se velký na žlutobílý měsíc, který slabě začínaly překrývat potrhané kusy mraků.

Vesmírný koláč na chvíli zmizel docela, aby se znovu objevil v celé své kulatosti. Ten večer se zdál ještě větší a magičtější, než než jindy. Doufal, že se na něj Ester dívá někde jinde. Bylo by příjemné, aspoň na pár minut zase pro změnu něco cítit.

Už od rána ho bolel ten protivný zub jako vždycky, když se blížil úplněk, nebyli spolu a něco se mezi nimi kazilo.

Přemýšlel, kolik let, kolik šancí s Ester už promarnili. A kolik jim ještě zbývá pokusů. Jestli vůbec nějaký. Ester mu několikrát řekla, že si s ním připadá jako boxer v ringu. Jakoby každý další rok byl jedno kolo zápasu. A pokaždé, když měla pocit, že už je konec, dostala nebo naopak zařídila finální knock out, za pár dní se – aniž by to chápala - pomalu zvedala k dalšímu utkání. Některé údery se stále opakovaly, jiné byly nové. Asi proto měli oba tak rádi Rockyho. Nejen, že filmy s ním nesly mnoho poselství a spoustu potřebné motivace pro život, ale také se stále točila další a další pokračování.

Začínalo léto. Michal musel vzpomínat na předchozí roky. Léto bylo pro ně vždycky časem pro nádech. Krok opačným směrem. Už tolikrát to vypadalo na finální rozloučení. Ester většinou zmizela s dětmi na prázdniny a pracovala hlavně mimo kancelář. Do firmy chodila minimálně.

Člověk by si myslel, že právě v tomhle mezidobí se jim podaří vychladnout, zapomenout. Naopak. V jejich vztahu působila nepřímá úměrnost a léta nakonec většinou patřila k nejžhavějším obdobím, kdy si byli skoro nejblíž… Stesk, touha, naděje dělaly svoje, strast se měnila ve výbušnou tvořivost. Byli ještě vynalézavější a nacházeli další způsoby, jak být spolu… Jak komunikovat, aniž by používali slova. Jak se na dálku léčit, pomáhat si a neztratit se jeden druhému. A tak bylo každé předletní „sbohem“ jen pauzou před záříjovým návratem do ringu s novou energií a oblakem krásných vzpomínek na letní momenty.

Končí to tentokrát, Ester? Ptal se Michal v duchu. Opravdu odejdeš, aniž bys mi řekla, co jsi pro můj život měla znamenat?

Vyndal malý notes s poznámkami a přečetl si odstavec, který Ester před časem jen a jen pro něj napsala:

„Co když naše budoucnost je naše minulost? Co když náš konec je ve skutečnosti naším začátkem? Co když se všechny naše lži změní v pravdu? Co když bolest je naší odměnou? Co když déšť je naším sluncem? Co když tvůj nepřítel je ve skutečnosti tvou životní láskou? Co když ten, kdo se vzdá, ve skutečnosti zjistí, že právě tím vyhrál?“

Dobře chápal, co tím Ester myslí. Než ji potkal, měl pocit, že v jedné své duševní poloze není schopen cítit vlastně vůbec žádné emoce. Proto mohl také bez mrknutí oka občas seřvat kolegu, odpálit dlouholetou známou, co něco potřebovala. A za chvíli přijít jakoby nic, bez omluvy pokračovat s nimi ve vztahu dál. Lidé byli tak zaskočeni, že mu to většinou procházelo.

Když se mu nechtělo hrát a byl chvíli „sám sebou“, nebylo příliš o co stát. Možná to bylo kvůli složitému dětství. Možná i kvůli okolnostem, které ho potkaly později. Ale od jisté chvíle se rozhodl, že než ukazovat svou pravou proměnlivou laxně-cholerickou tvář, bude raději všechno, co se kolem dělo, prožívat pozitivně - na oko – jako vynikající herec. Úsměvy, zájem, nadšení… Uvnitř však většinou tupé nic.

Když se objevila Ester a vtáhla ho do své multi-úrovňové hry (nebo vlastně on vtáhl ji), poprvé po strašně dlouhé době zažíval něco, co připomínalo skutečné „pocity“. A to pozitivní, ale i ty negativní.  Byly to na začátku jen záblesky, ale najednou díky ní ožil… Věděl, že Ester to měla hodně podobně…

Teď se – kvůli jejímu tlaku na nějaké řešení a jeho rozhodnutí zůstat, kde je -  vracel, odkud vyšel… Snažil se teď být dobrým manželem. Věnoval ženě pozornost, pořizoval společné fotky, organizoval aktivity a doufal, že to půjde. Nějak. 

 „Vyražte někam na dovolenou - sami - s Mirkou,“ radil mu Petr. „Získáš odstup, srovnáš si myšlenky, užiješ si trochu manželského sexu a třeba pozapomeneš a budeš mít konečně pokoj. Řekni, kdys měl naposled opravdovou dovolenou?“ Michal se zamyslel. Možná měl Petr pravdu. Volno si moc nebral, nepotřeboval ho. Ale Mirka už dávno naznačovala, že by chtěla k moři.

Last minute na Sardinii, co se mu zamlouval, našel během hodiny a zavolal ženě. Byla nadšená... Třeba to nějak půjde, pomyslel si, když objednával cestovní pojištění.

Jen ten zub, kdyby tak hrozně nebolel…

-------------------------------------------------------------------------------------------------------

Celý u moře... (Jamie Cullum, All At Sea)

Jsem celý u moře,
kde mě nikdo nemůže obtěžovat,
zkouším zapomenout na své kořeny
alespoň na jeden den

Jen já a mé myšlenky
plachtíme daleko

Jako teplý nápoj, který klouže do mé duše
prosím, nech mě tady teď samotného
později bys mohla strávit nějaký čas se mnou..
Pokud chceš
Celá u moře

Jsem celý u moře
tam, kde mě nikdo nemůže obtěžovat
spím sám
piju sám
nemluvím s nikým
zahodil jsem svůj telefon

Jako teplý nápoj, který klouže do mé duše
prosím, nech mě tady teď samotného
později bys ale mohla strávit nějaký čas se mnou..
pokud chceš
celá u moře

Teď tě potřebuju víc než kdy jindy,
potřebuju tě víc než kdy jindy

Nestává se to každý den,
ale nezatoužíš prostě někdy
zmizet uvnitř vlastní mysli
Nikdy nevíš, co můžeš najít

Tak přijď a prožij nějaký čas se mnou
Strávíme jej celý na moři

jako teplý nápoj, který klouže do mé duše
prosím, nech mě tady teď samotného
později bys ale mohla strávit nějaký čas se mnou..
Pokud chceš
Celá u moře

Kapitola 1 Čarodějův cylindr

Kapitola 2 Příběh Valentýnský

Kapitola 3 Tak na tři se rozdělíme...

Kapitola 4 Hladová myš na cestě do ráje sýrů

Kapitola 5 Dřív zamrzne peklo... než tě nechám jít

Kapitola 6 Moje oblíbená chyba

Kapitola 7 Pravidla pro příštích 21 dní

Kapitola 8 Nerovný soupeř

Kapitola 9 Špatný až na kost

Kapitola 10 Nikdy mě neopouštěj, ani když ti řeknu...

Kapitola 11 Růže

Kapitola 12 RozeznávámKapitola 13 Nepředstavujte si bývalého přítele nahého!

Kapitola 14. Lichá

Kapitola 15 Dostaneš přes pusu...Kapitola 16. Soud

Kapitola 17. Hotel U tří králů

Kapitola 18. Ro(c)ky

Kapitola 19. Tvar mého srdce

Kapitola 20. Tohle se nikdy předtím nestalo… (u jezera)

Kapitola 21. Mysli na děti!

Kapitola 22. Hologram

Kapitola 23. Nejvíc bolí, když už to nebolí

Kapitola 24. Chtěl jsem jen říct, že už tě…

Kapitola 25. Slaměnka

Kapitola 26. Kaktus a chodící výčitka