Kapitola 32. Uragán

Čím déle se dívala uličkou letadla směrem k jeho sedadlu a sledovala jeho nešťastný nepřítomný výraz, tím méně se jí chtělo za ním jít.

Viděla před sebou minulost jako na velkém podnose, kde se mezi několika lahůdkami válela řada dost velkých nechutností –  zmatků, polopravd, manipulací, lží, nejistoty i úskoků, čekání i zbytečných trápení, která jim oběma v posledních letech působil. Kolikrát mu uvěřila, že mají naději a že se konečně dopachtil, kde měl být? A kolikrát nakonec utekl těsně před svítáním a zanechal za sebou neomluvitelný bordel? Kolikrát něco naschvál pokazil tolik, že nevěřila, že by se na něj mohla ještě někdy podívat milujícíma očima.

Možná, že všechny jeho chyby a přehmaty měly nějaká vysvětlení nebo omluvu. Ale nemohla v sobě už delší dobu najít tu chápající část osobnosti. Jsou věci, které se nijak omluvit nedají. Ani odlišnou těžkou minulostí, ani složitostí a klikatou stezkou, kterou by mohl pochopit jen ten, kdo se vydá v jeho přesných stopách.

Ne… pro některé úseky té cesty nebyla jiná omluva než – a bála se to vlastně popravdě i pro sebe formulovat -  jeho psychický stav za hranou nemoci.

Sedla si na chvíli zpátky na místo, sledovala obrazovku před sebou a říkala si, že by možná udělala nejlíp, kdyby v New Yorku zkusila vystoupit nepozorovaně a zdrhnout. Najít si milence v prvním baru a připomenout si telecí divoká léta…

Michal sice teď možná tvrdí, že si to srovnal a věděl, co chce. Ale jak dlouho mu tohle vydrží? A od ní se očekává co? Že se z vteřiny na vteřinu po tolika letech trápení pomine blahem?

Seděl tam, svěšená ramena a díval se před sebe. Říkala si, že přes všechnu tu snahu nezná odpověď. Bylo to jen pomýlení, zbytečná část života, kterou měla intenzivně prožít, okusit a zapomenout? Pochybovala, že by týden v New Yorku něco změnil. Spletité odporně lepkavé chuchvalce, co si nesli s sebou za ta léta, se válely v nánosech všude kolem.  

Vstala a vydala se jeho směrem. Věděla, že žádný romantický happy end je teď nečeká. Znala ho natolik dobře, aby odhadla jeho reakci. Nebude příjemná… Prošla nejdřív druhou uličkou, dál od něj, aby si jí nevšiml, chtěla se přiblížit zezadu a nejprve se dotknout jeho ramene.

Už byla kousek od něj… Zastavila se a vychutnávala vteřiny před impaktem. Co se to z ní stalo, říkala si. Byla jeho totální hnusná kopie. Jeho masterpiece. Jeho nejlepší žačka. Krutá, bezcitná… sledující cizí utrpení, za které mohla.

Vzpomněla si v té vteřině na jejich nejhorší hádku, která se odehrála už dávno. V době, kdy byla ještě člověk s krvácejícím zraněným srdcem. Vlétla tehdy po sérii her, lží a podrazů do jeho kanceláře jako uragán, měla na něj příšerný vztek...

Vstal tehdy a díval se jí jen těžko a ustrašeně do očí. Hrdina rozhodně nebyl. Bušila do něj pěstmi a křičela: „Proč? A proč je tak zbytečný tu do tebe mlátit? Co se změní, když teď řeknu, že jsi parchant a lhář? Ty víš, že jsi… Nebo alespoň ta jedna část tvý schizofrenní duše to ví… a nic se tím nezmění. K čemu bude, když řeknu, že nechápu, jak se můžeš ráno podívat na sebe do zrcadla? Protože se tam prostě i tak klidně díváš… Co tak strašného ti kdo kdy provedl, že lidem, co miluješ, děláš to, co jim děláš?“

Ale to bylo dávno… Teď hráli zcela jinou hru. Pro Ester mnohem zábavnější.

Udělala ještě krok a položila mu ruku na rameno. Chvíli trvalo, než se otočil. A další chvíli trvalo, než mu to seplo, než začal oprávněně zuřit. „ Co tu, sakra….. Ester… ty ses fakt už uplně pomátla?,“  syčel vztekle a pokoušel se udržet se na uzdě, aby nezačal řvát. Viděla, jak s tím bojuje a na tváři jí to vykouzlilo lehký úsměšek. Zásah brouku… problesklo jí hlavou.

„Jsem ty… dokonalý monstrum... jsem ty…“ Pochopil… Sedla si vedle něj a pak dlouhé předlouhé hodiny vůbec nemluvili…

Kapitola 1 Čarodějův cylindr

Kapitola 2 Příběh Valentýnský

Kapitola 3 Tak na tři se rozdělíme...

Kapitola 4 Hladová myš na cestě do ráje sýrů

Kapitola 5 Dřív zamrzne peklo... než tě nechám jít

Kapitola 6 Moje oblíbená chyba

Kapitola 7 Pravidla pro příštích 21 dní

Kapitola 8 Nerovný soupeř

Kapitola 9 Špatný až na kost

Kapitola 10 Nikdy mě neopouštěj, ani když ti řeknu...

Kapitola 11 Růže

Kapitola 12 RozeznávámKapitola 13 Nepředstavujte si bývalého přítele nahého!

Kapitola 14. Lichá

Kapitola 15 Dostaneš přes pusu...Kapitola 16. Soud

Kapitola 17. Hotel U tří králů

Kapitola 18. Ro(c)kyKapitola

19. Tvar mého srdceKapitola

20. Tohle se nikdy předtím nestalo… (u jezera)

Kapitola 21. Mysli na děti!

Kapitola 22. Hologram

Kapitola 23. Nejvíc bolí, když už to nebolí

Kapitola 24. Chtěl jsem jen říct, že už tě…

Kapitola 25. Slaměnka

Kapitola 26. Kaktus a chodící výčitka

Kapitola 27. Sen a fáze tělesnosti

Kapitola 28. Lovená, štvaná zvěř

Kapitola 29. Měla bys vědět

Kapitola 30. "Poslední" šance

Kapitola 31. Wicked games (Zkažené hry)

Kapitola 32. Uragán

Kapitola 33. Azurový korzet

Kapitola 34. Čas sluhů